Nejlepším z reprezentantů se stal se třemi trestnými minutami na kontě šestadvacátý Michal Šlesingr.
Neveselý zmrzlý den.
Ne, vytrvalostní závod v Östersundu si čeští biatlonisté za rámeček nedají. Však také šéftrenér Ondřej Rybář říkal: „Bylo to špatné, to nemá cenu skrývat. Čeká nás spousta práce.“
V minulé zimě pouze v jednom závodě, sprintu v Ruhpoldingu, dopadl český mužský tým hůře.
Je tudíž důvod bít na poplach?
Trocha bubnování rozhodně nezaškodí. Ale při pohledu na statistiky předchozích zim zároveň můžeme podotknout: Vlastně se ještě tak moc neděje.
Jen vzpomeňte na minulou sezonu. Takřka až do Vánoc byli čeští muži nevýrazní. A ani v posledním lednovém závodě před mistrovstvím světa vůbec nezářili, dokonce se v Anterselvě nikdo z nich nevešel ani do elitní dvacítky.
Zato vzápětí na šampionátu v Hochfilzenu?
Ondřej Moravec slavil stříbro a byl dvakrát pátý, Michal Krčmář se navzdory (spíše psychickému) selhání při sprintu vypracoval k šesté příčce ve vytrvalostním závodě.
Rybář: Hodně se to přesype
Nebo si vemte olympijskou sezonu 2014. Moravec odjížděl na hry do Soči coby desátý muž pohárového pořadí. „Rozhodně jsem nepatřil mezi největší kandidáty stupňů vítězů,“ vzpomíná. Přesto posléze patřil se třemi medailemi k hrdinům her a Jaroslav Soukup se svým bronzem největší biatlonovou senzací.
„Asi mám v sobě něco, co mě vyhecuje v nejdůležitějších závodech,“ dumá Moravec. „Že bych byl totálním bojovníkem, si nemyslím, ale dokážu se v nich absolutně zkoncentrovat na výkon.“
Taková vlastnost je dar. A současně i příslib pro nadcházející hry v Koreji. Stejně jako rvavost Michala Krčmáře v nejdůležitějších bitvách či schopnost Michala Šlesingra překvapit, když to málokdo čeká. „Tady v Östersundu se aspoň Michal rychlostně držel lidí, co dokážou být hodně vpředu. Jen se musí trefit,“ říkal po čtvrtečním závodě Rybář.
Michal Krčmář a Michal Šlesingr v Östersundu.
Do roku 2012 čeští muži reprezentaci táhli a ženy paběrkovaly. Pak postupně dozrála generace Vítkové, Koukalové a Puskarčíkové. Přebraly otěže. Gabriela Koukalová přitáhla statisíce fanoušků k biatlonu svou povahou a především celosezonními honbami za glóby. Veronika Vítková střídala období povedená a oplakaná. Za nimi se drala na stupně vítězů i Eva Puskarčíková.
Mužští tahouni mezitím stárli: Moravcovi je nyní 33, Šlesingrovi 34, Soukupovi 35 let. V jejich případě je částečně i logické, že se budou snažit ladit formu až na vrchol sezony.
Navíc tato sezona je atypická, protože je olympijská. V ní každý ladí ještě úzkostlivěji než jindy.
„Tentokrát uvidíme i v jiných týmech spoustu hvězd, které na začátku zimy nebudou v top formě a dostanou se do ní až později,“ předpovídá Krčmář a Rybář přizvukuje: „Hodně se to přesype.“
Moravcovi chybí předsezonní základ
Zatímco ve čtvrtek kraloval závodu mužů suverénně Johannes Bö a třetí doběhl vládce posledních sezon Martin Fourcade, o den dříve patřilo vytrvalostní klání žen naopak biatlonistkám z druhé či třetí vlny: Naděždě Skardinové, Synnoeve Solemdalové, Juliji Džimové. Daleko vzadu, až v šesté desítce naopak skončily i takové celebrity jako Dorothea Wiererová či Marie Dorinová-Habertová.
S formou budou letos všichni kouzlit, červeně zaškrtnutým datem v kalendáři je až 9. únor 2018, kdy vzplane oheň v Pchjongčchangu. Z tohoto úhlu pohledu komentujme též dosavadní slabší dny Čechů.
Moravec, který byl posledních pět let výsledkově lídrem mužského týmu, zjevně potřebuje nabrat tréninkový objem, aby zrychlil běh, protože infekce jater jej v létě nadlouho vyřadila z přípravy. „Tak jalovou přípravu ještě nikdy neměl,“ připomíná Rybář. „Dva měsíce nemohl jezdit v intenzitě, ten základ mu chybí. Takže bych z Ondrova běhu zatím nedělal žádné rozsáhlé závěry. Potřebuje nejdřív najet do závodního tempa.“
Čeká je velmi dlouhý běh do Koreje, se sedmnácti závody a mnoha zrádnými položkami na cestě.
A až tam se pak odehrají stěžejní přestřelky a bitvy této zimy.
