Od nové sezony totiž bude tento čtyřiatřicetiletý slovenský reprezentant hájit barvy hradeckých Královských sokolů. „I když odsud nepocházím, za čtyři roky, které jsem odehrál v Pardubicích, jsem rivalitu mezi oběma městy přece jen trochu pochytil. A hned ve třetím kole to zažiju na vlastní kůži,“ řekl křídelní hráč, který ve všech čtyřech pardubických sezonách patřil k oporám.
Dušan Pandula● Čtyřiatřicetiletý 197 centimetrů vysoký basketbalista, který s tímto sportem začínal ve slovenském klubu SK Snina. |
Váš nedávný odchod z Pardubic prý nebyl bleskem z čistého nebe. Tak jak to bylo?
Už před minulou sezonou jsem se s vedením Pardubic dohodl na tom, že bude moje poslední u nich. Během sezony jsem byl v kontaktu s Hradcem, teď se to dotáhlo.
Jak vaše rozhodnutí ovlivnilo to, že Hradec prošel baráží a postoupil do Národní basketbalové ligy?
Myslím si, že moc ne. Ono totiž moje působení v Hradci bylo směrováno trochu jinak, než je teď. Řešili jsme ho především z trenérské stránky, protože trenéřině se chci věnovat.
K tomu nakonec také došlo, stal jste se nejen hráčem, ale jste se stal také asistentem hlavního kouče Peterky.
To mě moc těší, chci se v tomto směru posouvat výš a tohle je výborná příležitost. Dostal jsem se hned k prvnímu týmu, navíc k trenérovi, který basketbalu hodně rozumí.
Jak moc vaše směřování k trenérství ovlivnilo vaše zdraví? Hlavně v poslední sezoně jste měl problémy, které vás dost omezovaly.
Pravdou je, že to v minulé sezoně nebylo ideální, a i proto ty moje plány. Jenomže v závěru minulého ročníku koleno drželo tak, že jsem mohl hrát v pohodě, a také teď se cítím velmi dobře. Takže trenéřina ano, ale jsem velmi nabuzený i na hraní.
Budete v týmu nováčka, který asi bude mít trochu jiné ambice, než jaké měly vaše předcházející kluby, se kterými jste získal několik ligových medailí. Jak tuhle novou situaci jako hráč, který podle svých slov nerad prohrává, přijímáte?
Pravda je, že jsem si vybíral kluby, jejichž týmy měly ambice dobývat nejvyšší příčky, což teď asi nebude. Na druhé straně jsem na nové angažmá nažhavený, je to něco nového, což je pro mě vždycky pozitivní impuls.
A ty případné prohry, kterých bude možná víc, než na kolik jste byl zvyklý třeba z Pardubic?
Možná i tohle pro mě bude trochu nové, ale to se teprve uvidí, jak všechno bude probíhat. Beru to, že cíle Hradce jsou jiné, než měly Pardubice, a snad jsem dost hlavně psychicky připravený na to, že těch výher může být méně.
Angažmá v Pardubicích jste na jaře zakončil ziskem bronzové medaile, příjemnou tečkou na rozloučenou...
Medaile příjemná je, ale já jsem šel do Pardubic s tím, že chci s nimi být v lize druhý, a ani jednou se nám to nepovedlo. Tohle beru jako zklamání a beru to i na sebe. Třeba tahle poslední sezona byla fajn, jenomže pak přišlo play off a my jsme se do finále zase nedostali. Mrzí to.
Teď před sebou máte novou výzvu, na které se už nepodílíte jen jako hráč. Prý jste se angažoval i při shánění svých spoluhráčů?
No jo, to je takové přechodné období mezi hraním a trénováním. (smích)
Které ale přivedlo do Hradce vašeho spoluhráče ze slovenské reprezentace...
S Peterem Sedmákem se známe dlouho, máme spolu nadstandardní vztahy. Bavili jsme se o této možnosti hned po sezoně a když jim v Košicích oznámili, že tým do slovenské ligy nepřihlásí, tak to bylo všechno trochu jednodušší.
