V Moskvě 2013 triumfovala v růžových vlasech, v Pekingu 2015 v zelených se žlutými kopretinami. V Dauhá 2019 běžela rozběh v sytě žluté paruce, ale při finále měla na hlavě vícebarevné spektrum.
„Vlasy jsou má vášeň,“ tvrdí Fraserová-Pryceová. „Díky všem těm barvám jsem temperamentnější.“
Svým způsobem tak propaguje i kadeřnický salon Chic Hair Ja, který si doma v Kingstonu otevřela. Jeho motto? Vnášíme do světa barvu.
"I hope I can give inspiration to all the women starting family or thinking of starting a family. You can do anything. It's about who you are and why you started in the first place," - Shelly-Ann Fraser-Pryce.
More: https://t.co/X44uLDwXrN
#bbcathletics #bringit https://t.co/BjEFtXBmHI
„Ve skříni, kde mají jiné ženy šaty, má nejspíš Shelly rozvěšené všechny své paruky,“ vtipkuje Zuzana Hejnová.
Kdo ví, třeba to tak skutečně je.
„Kouč mi říká, že mám své vlasy radši než běhání. A má pravdu,“ povídá Jamajčanka a přidává nakažlivý smích.
Běháním nicméně vstoupila do historie. Maličká, 152 centimetrů měřící a 52 kilogramů vážící atletka s přezdívkou Kapesní raketa se už v Londýně 2012 stala první ženou, jež obhájila olympijský titul na stovce.
V Dauhá nyní coby první sprinterka získala v této disciplíně čtvrté zlato na mistrovství světa, když přidala další prvenství ke třem z let 2009, 2013 a 2015. Tolik jich z královské stovky nemá mezi muži ani její krajan Usain Bolt.
Zároveň je Fraserová-Pryceová rovněž první vítěznou matkou ve světovém finále stovky. A aby toho nebylo málo, ve 32 letech také její nejstarší šampionkou na olympijském či světovém fóru.
Den poté, co se bez ní konalo finále na předloňském mistrovství v Londýně, porodila na Jamajce syna Zyona. „A u přenosů z Londýna jsem si pak slíbila, že se vrátím.“
Nevěřili jí. „Četla jsem o sobě, že své nejlepší dny už mám dávno za sebou. Pochybovala jsem, zda to zvládnu. Ale důvěřovala jsem Bohu, že pro mě ještě něco velkého schovává. Pracovala jsem velmi tvrdě.“
Od manžela a malého syna si brala energii.
„Starat se o rodinu znamená spoustu práce. Kombinovat to s běháním je vyčerpávající. Přesto bych neměnila,“ ujišťuje. „Syn je mé největší vítězství. Dává mi extra motivaci i do běhání. Když trénuju, Zyon si hraje na doskočišti dálky, má vlasy plné písku, pozoruje mě a je tak spokojený. Všechno mi hned připadá lehčí.“
Jen když letos v dubnu její Zyon poprvé běžel na dětských závodech v jeslích a ona zrovna startovala na mítinku v Grenadě, těžce nesla, že není s ním.
„Manžel mi aspoň posílal video. Každý byl nadšen, když Zyona viděl utíkat. Vykládali: Tady běží dětská raketa.“
Tehdy v Grenadě zahájila sezonu časem 11,20.
O takřka půl roku později už je úplně jinde.
MEDAILISTKY STOVKY V DAUHÁ. Bronzová Marie-Josée Ta Louová z Pobřeží Slonoviny, zlatá Shelly-Ann Fraserová-Pryceová a stříbrná Dina Asher-Smithová z Británie.
V neděli za 10,71 suverénně ovládla finále v Dauhá, načež oběhla s dvouletým Zyonem v náručí celé čestné kolo.
Co na tom, že divácká návštěva byla ještě tristnější než na mužskou stovku a po skončení programu tu zůstávaly jen hrstky fanoušků. Fraserová-Pryceová překypovala štěstím.
„Před závodem jsem samou nervozitou vůbec nemohla spát, ale našla jsem mentální sílu. A teď? Být tu ve 32 letech coby máma, znovu jako vítězka a navíc se synem, to je sen. Budu tou nejlepší mámou, jakou mohu být.“
Neměli ani na večeři
Vyrůstala v chudinské čtvrti Kingstonu, s matkou a dvěma bratry v jediné místnosti. Závodit začínala bosá. Matka, kdysi nadějná sprinterka, ukončila kariéru v šestnácti kvůli těhotenství, děti živila pouličním prodejem všemožného zboží. Jenže ten vynášel pramalé peníze.
„Často nebylo ani na večeři,“ vypráví Fraserová-Pryceová. „Jako malá holka jsem měla problémy se sebeúctou. Trápilo mě, že nemáme pěkné oblečení ani pěkný dům. Chtěla jsem běháním dosáhnout toho, aby mě ostatní akceptovali, a vymanit se z té chudoby.“
Dokázala toho mnohem víc.
RŮŽOVÁ DRAČICE. Fraserová-Pryceová v Moskvě 2013, kde získala tři zlaté medaile.
Dnes vlastní univerzitní diplom, po kariéře si chce dodělat doktorát a stát se dětskou psycholožkou. „Děti na Jamajce, speciálně ty s dyslexií, autismem a mozkovou obrnou, potřebují více pozornosti. Ráda bych jim ji dala,“ plánuje.
Sami pište svůj příběh
Je ambasadorkou UNICEF a založila též nadaci Pocket Rocket na pomoc dětem ze sociálně slabších rodin. Platí jim školu včetně uniforem, knih a jídla. Například aukcemi v roce 2016 získala pro nadaci čtyři miliony dolarů.
Současně vyzývá i do většího boje proti dopingu. „Mnozí mladí jamajští atleti jsou v tomto směru naivní. Měli by se víc vzdělávat, protože doping je minové pole,“ tvrdí.
Má vlastní devět let starou zkušenost. V roce 2010 dostala půlroční distanc za pozitivní test na zakázanou látku oxykodon. Tehdy vysvětlovala, že ji obsahoval lék, který dostala od kouče na bolest zubů. Ovšem vzápětí dodala: „Jsem profesionálka a chci být vzorem. Za cokoliv špatného, co se dostane do mého těla, proto přebírám plnou zodpovědnost - a jsem připravena nést následky.“
KOPRETINY VE VLASECH. Image pro vítězný šampionát v Pekingu 2015.
Z Dauhá se údajně letos snaží vyslat všem lidem vzkaz.
„Mé vítězství je důkazem, že absolutně nikdo nemá právo psát a určovat váš příběh, jen vy sami,“ uvedla na sociálních sítích. „Vždycky se snažte být jen sami sebou. Nenechte se odradit pochybnostmi jiných. A všechno, co provádíte, dělejte srdcem a dobře.“
Na Instagramu poté připsala: „Příběh pokračuje.“
V Dauhá zaostala jen o setinu za osobním rekordem 10,70 z roku 2012. Příští rok na hrách v Tokiu chce být ještě rychlejší.
Ale už tuto sobotu poběží se štafetou Jamajky o svoji jedenáctou zlatou medaili z mistrovství světa či olympiád.
Nedávno chtěla vyfotit syna Zyona s malou částí své sbírky medailí na krku. „Ale on je nechtěl, že jsou moc těžké. Zato jakmile spatří fotbalový míč, okamžitě se k němu hrne.“
