Jen 54,59 metrů znamenalo pro Ogrodníkovou předposlední místo v kvalifikační skupině A a až osmadvacáté celkově.
Důvod k úsměvům rozhodně neměly ani další dvě Češky. Nikol Tabačková poslala oštěp na 55,45 metru a Irena Gillarová na 54,15.
Kolektivně zažily kvalifikační krach, vždyť postup do finále pro ně zůstal předaleko, na ten by potřebovaly výkon 59,66.
5. DEN MS: Tyčkařka Švábíková skončila jedenáctá, Macík a Juška postoupili |
„Jsem samozřejmě moc zklamaná. Fakt mě štve, že ve finále nebudu,“ svěřovala se Ogrodníková. „Ale můžu si za to sama. V mé technice jsem nenašla nic, co by mi pomohlo poslat oštěp dál. Prostě jsem házela blbě.“
Po prvním pokusu, který letěl k 50 metrům, přišly pokyny od trenéra Jana Železného. Co vám radil?
Zahajovací pokus jsem hodně uhnula doleva a do rotace, takže mi poradil, ať hodím oštěp dopředu a nechám projít pohyb rovně. Snažila jsem se, jenže jak jsem hrozně moc chtěla, nepoložila jsem nohy na zem. Byly to krátké hody, vlastně nic…
MS v atleticepříloha iDNES.cz |
Omezovalo vás předchozí zranění žeber?
Já je ani necítila. Jen jsem pokašlávala. Když jsem si chtěla zařvat, moc to nešlo. Ale jela jsem sem pro změnu s tím, že jsem po viróze, i když se na to nechci vymlouvat. Havním problémem je má hodně nestabilní technika.
Podepsaly se zdravotní problémy i na vaší psychice?
Lidé, co mě znají, tak vědí, že trénujeme hodně a co vše tomu obětujeme. I když závod pokazím, neznamená to, že příští rok nebude dobrý. Víra, že se vše jednou změní, je pro mě hodně důležitá. Prohry ke sportu patří. Prohrát je nepříjemné, radši bych každý závod vyhrávala, jako asi každý, ale zatím se to holt neděje. Musím dál doufat, že se mi zase vše sejde.
Oštěpařka Nikola Ogrodníková se chystá na pokus v kvalifikaci atletického MS v Budapešti.
Udržují tuto víru i vzpomínky na mistrovství Evropy v Berlíně? Je tehdejší medaile pro vás důkazem, že úspěchy někde ve vás jsou?
Pro mě je asi hlavní láska ke všemu, co dělám, k atletice. Házení oštěpem mě baví, závody mě baví. I když mě zároveň rozčiluje, že se nedaří, to se vám potom chce brečet, do něčeho kopnout a hodit flašku s pitím nevím kam. Pak pořád přemýšlíte, co se stalo, co byste udělali jinak. Ale stejně jdete zase na trénink a připravujete se na další sezonu s tím, že to bude dobrý.
Čím si trenér vaše potíže v posledních letech vysvětluje?
Víte, on je oštěp docela složitá disciplína, trochu jiná než běhy. V nich docela poznáte, jestli máte formu, nebo ne. V oštěpu hraje roli spousta věcí, ale technika je nejzákladnější element. A pak hlava, ovšem na té jsem myslím dost zapracovala. Také díky tomu, že už mám za sebou několik startů na velkých závodech - i těch nepříjemných. Zkušenosti vás dělají psychicky silnějšími. Pár let zpátky bych se tady zhroutila.
Přes zimu jste experimentovali s technikou. Změny zjevně zatím nefungují, je k čemu se vrátit?
Je pravda, že letos jsme udělali trochu víc změn. Byl to takový zkoušecí rok. Trenér ví, že můžu házet daleko. Zkoušíme tedy najít roky, kdy jsem tak házela, proto tolik vymýšlíme. Ale já už jsem se rozhodla, že už se nenechám natlačit k tomu, abychom nějakou další změnu udělali. Když už, tak někdy v zimě v Africe, a ne v průběhu sezony, to je pro mě kontraproduktivní.
Proč myslíte?
Hrozně špatně totiž na změny reaguju, dlouho se s tím sžívám. Nemám to jako trenér a ostatní, že si za pár závodů změnu zautomatizují. Na příští rok bych tedy chtěla zůstat u starého rozběhu a na něm budeme pracovat. Hlavně ale musím zůstat zdravá, což se mi letos docela povedlo.
Oštěpařka Nikola Ogrodníková během atletického MS v Budapešti.
A co ta žebra a viróza?
Jasně, to tam bylo. Přesto, když srovnám letošek s předchozími dvěma lety, byla jsem nejzdravější, co jsem byla.
Je s přibývajícími lety náročnější tolik toho obětovat sportu, když se nedaří?
Čím je člověk starší, tím jste pod větším tlakem, to je fakt. Víte, že už vám těch let moc nezbývá, nechcete moc experimentovat, ale zase víc nad vším bádáte. Vím, že jsem kdysi házela dobře a lítalo mi to. Snažím se hledat, jestli to bylo tréninkem, nebo jestli mě poslední tři roky, co jsem měla covid, nějak poznamenaly, že se v technice nahrál nějaký automatický program, který je v těle určitým způsobem zabudovaný a nejde odbourat. Snažím se na to přijít.
Je vám 33 let. Do kdy chcete u oštěpu vydržet?
Upřímně, chtěla bych ještě stihnout dvě olympiády. Zažila jsem hezké roky, kdy jsem byla nahoře. Teď prožívám horší roky. Nechci říct, že je to vyloženě hrozné, vždyť jsem se pořád ještě kvalifikovala na mistrovství světa. Kdybych se nekvalifikovala několik let po sobě, asi o všem budu přemýšlet jinak. Ale je dobré si to prožít z obou stran.
