Byla jste šéfredaktorkou lifestylového magazínu. Dnes se věnujete filantropii a psaní knížek. Byl to důvod vašeho odchodu? Více času na věci, které vás v poslední době naplňují?
Přiznám se, že práce v časopise a psaní se skloubit dalo. A to právě do doby, než v mém životě zvítězila filantropie. Původně to bylo dvacet procent filantropie, čtyřicet procent časopisu a zbytek psaní, tak to šlo. Pak přišla fáze, kdy se náš fond začal víc rozrůstat, tak jsem si řekla, že se musím rozhodnout. Neziskový sektor byl mému srdci bližší a já se po sedmnácti letech mohla alespoň postavit na vlastní nohy.
Jak je těžké sehnat prostředky na tuto činnost?
Je to hodně o kamarádech, přátelích. Pracujeme na dobrovolnické bázi a je to všechno v rámci našeho volného času. Proto k sobě přitahujeme lidi, kteří nám věří a pak je vše transparentnější. My jen nežebráme, ale produkujeme spoustu akcí, ze kterých jde finanční zisk. Ať už jsou to přednášky vysokoškolských profesorů v galerii, audioknížka Laskonky, kterou namluvila Jana Stryková, dražby modních šatů, prodej mašlí na ruku. Převážně jde o maličkosti, které v konečném efektu přinesou vyšší částku peněz.
Aktuálně nás čeká velká čtvrteční akce na Žofíně. Principem je dražba věcí, které jsou extrémně podceněné. Vše, co vybereme, se pak dá na rehabilitaci našich sedmadvaceti dětí. Doufám, že se toho co nejvíc prodá, protože těch věcí, které jsme dostali, je opravdu velké množství a představa, že mi zůstanou... To bych si mohla rovnou otevřít azylový tábor.
Tuto akci děláte už podvanácté. Udělala jste si na ni někdy radost i vy sama a koupila si něco do svého šatníku?
Když jsme jednou po této akci uklízeli, pod nohou se mi válely nádherné šaty Celine. Tak ty jsem si koupila. Pak se mě někdo ptal, jestli bych se nechtěla znova vdát, alespoň kvůli těm úchvatným šatům. Po rozvodu jsem totiž byla několikrát zasnoubená a nikdy jsem k tomu oltáři už podruhé nešla. Myslím si, že jsem se zasnoubila, protože mi bylo hloupé říci ne. Asi jak ten střední věk míjím, už netoužím po věcech. V mém životě totiž bylo tolik hezkých šatů a tolik hezkých věcí, že mám teď úplně jiné důležité věci, kterých chci dosáhnout a dopřát je jiným.
Přišel nějaký zásadní moment, kdy jste svůj život radikálně přehodnotila?
Vůbec ne. Naopak takové pozvolné vítězství té druhé strany. Ten kontakt s neziskovým sektorem byl velký a spíš to bylo takové pomalé. Ale třeba v šestnácti jsem nechtěla nic jiného než to nejdražší, to přiznávám.
Snažíte se to vštěpovat i dceři?
Ona je Bí hodně svá a až extrémně ochranitelská. Myslím, že by se sama rozdala. Třeba syn mojí kamarádky věnoval chlapci na pískovišti kolo, protože on to kolo neměl. Takže takové jsou naše děti. Až je to někdy za hranou.
Vy jste nedávno vydala svou poslední knihu Momentky. Kolikátá je to vlastně knížka?
Víte, že já vlastně vůbec nevím? Dvanáctá nebo třináctá?
RODINA POD LUPOU: Barbara Nesvadbová s dcerou Bibianou a maminkou Libuší
Která je vašemu srdci nejblíž?
Je to zvláštní, ale je to pohádková knížka Garpíškoviny. Velice často jezdím po dětských domovech primárně s hendikepovanými dětmi a čtu jim tam. Pan Škrlík maluje podle Garpa a ty děti se podle toho učí časovou posloupnost. Dokonce jsou těmi malůvkami vymalované dětské domovy, což je velmi půvabné. Hlavně mě to vrací do doby, kdy Bibi byla malinká a měla jsem plný dům těch malých smějících se dětí. To bylo strašně fajn.
I když už nepracujete pro módní časopis, stejně jste jakousi rádkyní ve světě módy. Letos spatřila světlo světa i kniha Síla stylu.
Jsem přesvědčená o tom, že styl je záležitostí každého jednotlivce a že se člověk nesmí nechat trendy do ničeho nutit. Na druhou stranu je pár zásad v oblékání, kterých by se měl člověk držet. Tím myslím tzv. dress code. Navíc tato nová kniha vyšla ve chvíli, když jsem odešla z postu šéfredaktorky. Beru ji i jako uzavření jedné mé životní kapitoly.
Udělala jste i vy sama v minulosti nějaký přešlap v módě, na který dnes s úsměvem vzpomínáte?
Tak to mi hned připomene mou ploutev na hlavě. V době dospívání jsem totiž nosila na hlavě natupírovanou a nalakovanou ofinu a nosila jsem příšerné mikiny.
21. listopadu 2018 |
