VIDEO: Mráz vytvořil pohádkový ledopád. Lidé u něj stojí frontu

  • 8
Do bývalé štoly Salka u Pasečnice na Domažlicku se v mrazivých dnech sjíždějí turisté, aby spatřili ledopád. Rampouchy, které zde vykouzlila příroda, ale nevydrží dlouho. Příští týden se má oteplit.

Rampouchy, které jsou u Salky k vidění, se tvarem i velikostí liší podle průběhu zimy.

„Teď jsou tam rampouchy zase pěkně narostlé, je to nádhera. V neděli ve tři hodiny tam byla fronta, bylo to tam jako na Václaváku,“ řekl místostarosta Pasečnice Václav Vejskal.

Před ledopádem je totiž jen omezený prostor, a tak když přijde najednou více lidí, vytvoří se zástup čekajících, kteří si vzácné dílo přírody chtějí prohlédnout a vyfotografovat.

Ledopád u Pasečnice

„Aby se vytvořily ledopády, musí být minimálně minus deset stupňů a musí mrznout tak tři, čtyři dny, letos vznikl ledopád poprvé,“ doplnil místostarosta, který na místo chodí pravidelně na procházky se psem. „Vždycky se pohledem na největší atrakci naší obce pokochám a jdu dál do lesa,“ popsal Vejskal.

Od někdejší štoly u Pasečnice je to do Domažlic sedm kilometrů po zelené značce. Z blízkého Trhanova se turisté dostanou na místo po žluté.

Příští týden už se má oteplit, takže možná zbývají poslední dny k obdivování pomíjivé krásy pasečnického ledopádu. Místostarosta jen doufá, že rampouchy nikdo nepoškodí, což se stalo v loňském roce, kdy byl ledopád k vidění dva týdny.

Ledopád Salka bere dech (19. února 2017)

19. února 2017

U štoly návštěvníci najdou popis místa. Salka byla v roce 1990 vyhlášena přírodní památkou. Štola o velikosti téměř půl hektaru je pozůstatkem těžby kyzové břidlice, která se používala v 17. století na výrobu kamence neboli síranu hlinitodraselného.

Tato bezbarvá čirá krystalická látka se hojně používala například v koželužnictví, barvířství, lékařství či potravinářství. Kyzové břidlice byly zpracovávány loužením v kamencové huti, která stávala přibližně 500 metrů západně od štoly, a to v místech dnešní samoty Stará Huť. Podnik náležel královskému městu Domažlice.

První zmínky o huti se objevují v roce 1765. V letech 1786 až 1787 zde pracoval jeden mistr s tovaryšem a dvěma dělníky. Těžba skončila pravděpodobně na konci 18. století, kdy důl náhle zatopila spodní voda. Podle nepodložených pověstí zde v přívalu podzemních vod zahynulo na 200 horníků.