Pro Jana Zajíce to byla poslední cesta za sebeupálením na protest proti pasivitě veřejnosti, do které upadla po smrti Jana Palacha. Pro Jana Nykla, který den předtím oslavil šestnácté narozeniny, poslední chvíle, které mohl strávit po boku obdivovaného spolužáka šumperské průmyslovky.
„Je potřeba říct, že on byl o dost starší. Já jsem byl prvák, on čtvrťák. Byli jsme kamarádi, ale ne rovnocenní kamarádi,“ vypráví Jan Nykl. Pro MF DNES vzpomínal před 55. výročím Zajícova sebeobětování.
Na internátu bydleli naproti sobě přes chodbu. Na jedné straně čtvrťáci, na druhé prváci.
„Hned vedle jeho pokoje byla jakási klubovna, která sloužila i jako ring, kam se chodilo boxovat. Jan Zajíc to vždycky vedl, byl v něm dobrý. Jednou přišel k nám na pokoj, jestli by s ním nešel někdo boxovat. Jelikož byl ranař, nikomu se moc nechtělo. Já jsem šel,“ řekl Jan Nykl.
„Doufám, že mě nezabiješ,“ řekl jsem mu. Tak se oba skamarádili.
Ještě jsme došli do drogerie pro benzin. Koupil ho víc a část dal do kufru pro další pochodeň Evu Vavrečkovou.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
