Rychlobruslařské závody konají se na dráze kolem hřiště hockeyového, takže první trénink bylo nám dovoleno jen jezditi s puckem, bez střílení na goal, aby puck nikoho nezranil.
"A tu najednou," praví Jan Krásl, "se mezi námi objevila smečka pořezů v bílých svetrech s nápisem Canada. Zůstali jsme jako omráčeni. Co obdivovat dřív? Jejich bruslení, radostnou hravost, techniku hole, vybavení? Přítomný reportér Sportovního věstníku se ptá hráčů: "Kolik goalů očekáváte, že nám Kanaďané nadělí?" 15 goalů bude pro nás úspěchem, myslí si někteří, goalman Stránský říká, že jich bude 30, Maleček 45.
Všichni mají oči navrch hlavy! Krásl a Pušbauer ujišťují, že teprve tady poznali, jak se má kanada hrát. Žádné kličky, žádné zastavování, jen rychlost a hbitost pohybu, vracení se, to je kanadský systém. Dlužno uvésti, že včera přišel mráz, takže hokejová plocha, změněná v jedno velké jezero, byla opět schopná provozu. Hřiště je ideální a má poprvé kulaté mantinely, hraje se 3x20 minut.
Chytá Stránský, v poli nastupuje pět mužů: Vilda, Vindyš, Šroubek, Jarkovský a Maleček. Ke střídání jsou připraveni bratři Fleischmannové. Hned z výkopu Watson unikne a ze 10 vteřin máme první branku. Maleček a Šroubek několikrát střílejí. Za stavu 0:5 nádherný útok Malečkův, rána jde vedle. Pak pro surovost vyloučen na 1 minutu. V poslední minutě Watson z 20 metrů dává osmou branku. Nikdo ještě nezažil soupeře takto útočiti. Kanaďané vezmou puk u branky a všech pět najednou s křičením a hulákáním jede.
"Takové mužstvo jsem neviděl," říká Vindyš. "Jezdí na jedné brusli, plazí se po zemi a střílí z každé pozice." II. poločas: Vilda nemocen, nemůže mluvit, nastupuje J. Fleischmann. Šroubek zraněn, nastupuje Míla Fleischmann. Ramsay a Watson zvyšují v závěru na 22.
Jejich hlad po goalech je tak značný, že i při pádu, když už mají nohy téměř ve vzduchu, snaží se stříleti na goal. Odnímání puku s hole provádějí způsobem přímo žonglérským, například hráč poklekne v jízdě, a položí celou hůl na led, takže přes ní puk neprojde.
III. poločas: Mimo jiných ještě čtyřikrát skóruje Watson. "Ten člověk, leže na zemi, je lepší než my, rozjetí na nohou. Jako z gumy," praví Vilda, sleduje match zabalen do pokrývky. Jeden goal dali Kanaďané dokonce tak, že v nejprudší jízdě nabral hráč puk na hůl jako tenisový míček na raketu a vnesl ho rovnou do goalu.
Zda výsledek konečný 30:0 může zcela dosvědčiti rozdíl hockeye kanadského a evropského, nemožno pochybovati. Jirkovský míní: "Jsme nekonečně za nimi. Potřebujeme nutně ledový palác a naučit se tak jezdit jako oni." Levé křídlo Watson, fenomén ve střílení goalů, praví: "Máte dobrý materiál, neumí však jezdit. Pomalost jest největší překážkou v úspěchu."
Co rychlosti se týče jako slabiny našeho hockeye, jsou Kanaďané zajedno. "U nás každý patnáctiletý hoch umí hrát hockey a je rychlejší než váš nejlepší bruslař," praví Ramsay.
Našemu zpravodaji podařilo se zjistiti, že tito Kanaďané jsou nejlepší z 250 000 hockeyistů kanadských, a z 2000 prvotřídních klubů, které mají k dispozici 120 ledových paláců. Team je z Toronta, hraje již plné 4 roky ve stále stejné sestavě. "Proti těm ďáblům nepořídí nic žádné evropské mužstvo," soudí Šroubek, jehož zraněním byl team oslaben. "Jsem u vytržení, tady člověk teprve pochopí, jak se hraje canada," říká Maleček.
(Zpracováno podle zpravodajství dobových novin.)
