Senzační.
Šokující.
Nevídaný.
Zpravodajství ze závodu |
Takovéto přívlastky dostává výkon třicetileté Rakušanky Kiesenhoferové, která bez týmových kolegyň porazila hvězdné soupeřky a v Tokiu si dojela pro zlatou medaili.
O jaké překvapení jde, podtrhl i dojezd závodnic za ní: některé si totiž myslely, že vyhrál někdo jiný.
Cítila jsem se hloupě
Ve své kariéře už Annemiek van Vleutenová vyhrála skoro vše, co se dalo. Má tituly z mistrovství světa, nejprestižnějších závodů a celkově slavila už devětasedmdesátkrát.
Jen olympijské zlato jí chybí.
Tentokrát to toužila napravit, tvrdě se připravovala v Itálii a říkala: „Jsem duševně připravená v Tokiu třeba i trpět.“
Stříbrná je se ztrátou 75 vteřin Annemiek van Vleutenová z Holandska. (25. července 2021)
Svá slova potvrdila a v tokijském závodě hýřila aktivitou. Nezastavil ji ani pád a neustále se snažila útočit.
Poprvé se zvedla ze sedla padesát kilometrů před cílem. Po dvou desítkách kilometrů však její sólo skončilo.
Poté nastoupila dva kilometry před cílem... A slavila. Jenže chybně.
Van Vleutenová si myslela, že spolu se silným nizozemským týmem zlikvidovaly celý denní únik. Nevěděly však, že se před nimi ještě pohybuje Kiesenhoferová.
Když proto třicetiletá Nizozemka proťala cílovou čáru, zvedla ruce k nebi, smála se. Dokázala jsem to, byla přesvědčená.
Jenže pak si všimla oddechující a usmívající se Rakušanky v cíli.
„Ano, skutečně jsem si myslela, že jsem vyhrála. Vůbec jsem nevěděla, že už někdo dojel přede mnou,“ přiznala van Vleutenová.
To samé si myslely i její nizozemské kolegyně. Když projížděly kolem ní, radovaly se, blahopřály své krajance. Mýlily se ale i další.
Ve vysílání BBC Van Vleutenové gratulovala i jedenáctá Britka Elizabeth Deignanová. „Ta nejlepší žena dnes vyhrála. Annemiek byla prostě nejsilnější, klobouk dolů před ní,“ líčila.
K nedorozumění podle aktérek došlo kvůli tomu, že olympijský protokol zakazuje používání vysílaček, na které jsou cyklistky při ostatních závodech zvyklé.
Tokio 2021Vše o olympijských hrách |
Časové rozestupy mohou pod pěti kruhy sdělovat pouze jezdci na motocyklech nebo členové realizačního týmu, kteří jedou za závodnicemi v autě či stojí podél trati.
„Je to velice frustrující,“ líčila další Nizozemka Anna van der Breggenová, která byla patnáctá. „Myslely jsme, že jsme udělaly všechno správně. Dojely jsme Polku (Annu Plichtovou) i Izraelku (Omer Šapiraovou) a chtěly jsme jet pro vítězství.“
Až později poznaly, že je vše úplně jinak.
„Po dojezdu jsem si připadala pěkně hloupě. Ale ani ostatní nevěděly, kdo vyhrál,“ vyčítala si van Vleutenová.
A třetí Italka Elisa Longová Borghiniová říkala: „Nizozemky měly všechny karty ve svých rukou. Jenže občas to tak je: když moc taktizujete a myslíte si, že jste nejlepší, prohrajete.“
Nemám ještě jet?
Odlišný příběh prožívala po dojezdu Kiesenhoferová.
Dlouho v cíli seděla s opřenými zády o hrazení, hlavu schovanou v dlaních a jako by nechápala: Ono se to vážně stalo. Já jsem olympijskou vítězkou.
„Neuvěřitelné,“ vydechla, když se vzpamatovala. „I když jsem proťala cílovou čáru, ptala jsem se sebe sama: Už je konec? Nemám ještě náhodou jet?“
 |
Před závodem se její jméno v souvislosti se zlatem neskloňovalo ani v nejmenším.
Neměla k sobě žádnou týmovou parťačku.
V letošní sezoně závodila jen na rakouském šampionátu.
Nejezdí za žádný profesionální tým.
Jaké je být mezi elitou si během své kariéry vyzkoušela jen jednou v roce 2017, kdy jezdila za ženskou verzi stáje Lotto Soudal. Jinak závodila pouze pod národní vlajkou.
Dříve dělala triatlon a duatlon. Zranění jí ale nedovolilo se na vrcholné úrovni věnovat běhu, a tak se dala jen na cyklistiku.
Že by to ale dotáhla až k olympijskému zlatu? Ne, s tím nepočítala ani ona. I proto dříve hodně studovala. Má magisterský titul z matematiky na Cambridgeské univerzitě a doktorát z aplikované matematiky z Polytechnické univerzity v Katalánsku.
One word. MOMENTOUS
#Tokyo2020 | #CyclingRoad | #Olympics https://t.co/n7oT7q7pNi
Před tokijským závodem si dala jediný cíl: být v úniku. „Naplánovala jsem si útok hned na prvním kilometru. Byla jsem už jen šťastná, že se mi do něj podařilo dostat, protože se moc neumím pohybovat v pelotonu,“ říkala.
Když však viděla, že je z původně pětičlenné skupinky nejsilnější, plánovala dál.
„Jsem ráda, že jsem se toho nebála a zkusila jsem to,“ pochvalovala si. „Viděla jsem, že jsem nejspíš z úniku nejlepší. Navíc jsem celkem dobrá ve sjezdech, takže jsem si během posledního kopce říkala: Už jen sjezd a pak dlouhá časovka do cíle.“
Svůj náskok už udržela a mohla propadnout vítězné euforii.
A tu si na rozdíl od van Vleutenové užívá až doposud.
