V úterý krátce po poledni byl totálně vyždímaný.
Psychicky i fyzicky. Na singlkajaku si ve finálovém závodě hrábl na úplné dno. Když projel cílem, byl tak prošitý, jak kanoisté říkají, že ho k molu musel odvézt člun pořadatelů.
Další hodinu pak měl Josef Dostál co dělat, aby vůbec dokázal stát na nohou. Aby ze sebe dokázal cokoliv dostat při rozhovoru.
Takhle špatně mu bylo.
Zklamaný Josef Dostál po pátém místu ve finále závodu kajakářů na 1000 metrů.
„Sbírat se z toho psychicky nebylo nic jednoduchého. Přece jen jsem všechno dělal proto, abych byl připravený na jeden závod, který pak nevyšel,“ líčil.
Odpoledne se tak šel vypádlovat, prošel se i po vesnici, aby laktát ze svého těla vychodil.
Spát šel brzo, už kolem osmi hodin večer, jenže vůbec nemohl usnout.
„Zabral jsem snad až v jedenáct. A to díky Jarkovi Nohavcovi, protože má uklidňující písničky. Když už fakt nemůžu usnout, tak si pustím jeho a u třetí písničky chrápu. Tímhle bych mu chtěl na dálku vzkázat díky,“ líčil Dostál.
Spát potřeboval, vždyť hned ve středu o půl dvanácté měl v Tokiu jet další závod. Rozjížďku na deblkajaku s Radkem Šloufem.
„Když jsem se ráno vzbudil, tak jsem si píchnul do trapézu. Úplně mnou projela příšerná bolest. Říkal jsem si, že jsem ze včerejška zklamanej i pořádně rozbitej, ale musím bejt chlap, musím se z toho sebrat, život jde dál,“ líčil.
Kamarádovi Radkovi raději ani neříkal, že není psychicky ani fyzicky stoprocentně v pořádku. I když to po úterním finále musel každý vidět.
Když si ale sedli do vody a zkusili se na 350 metrů rozjet, sedli si v lodi výborně.
„V tu chvíli jsem věděl, že závod bude dobrej. Vzpamatoval jsem se z toho, takže díky, Ráďo,“ usmál se Dostál na Šloufa při rozhovoru.
„Díky, Pepo,“ oplatil mu to jeho parťák.
Před rozjížďkami bylo jasné, co musí udělat. Kdyby se nedostali mezi dvě nejrychlejší lodě, čekalo by je navíc za hodinu a půl ještě čtvrtfinále.
Tomu se české duo chtělo za každou cenu vyhnout.
Od začátku se přetahovali o první místo s maďarskou dvojicí Bence Nádas, Bálint Kopasz. V polovině trati už měly obě lodě jasnou převahu nad zbytkem pole.
„Byl jsem překvapený, že se nám povedla první polovina. Že jsme jeli s polem, s loděmi, které jsme měli po levé a pravé ruce. Cítil jsem se dobře, už měsíc tady v Japonsku trénuju a jen se připravuju na tohle, dneska jsem si i říkal, jdeme do toho v tom konci, abychom vyhráli, ale jak Pepa říkal, pořád se sbírá z toho včerejška,“ líčil Šlouf.
Na druhé pětistovce už si postup české duo bezpečně hlídalo.
Druhému závodu se tak ve středu vyhnulo a bez větších problémů tak postoupilo do čtvrtečního semifinále, odkud se bude chtít kvalifikovat i do následného finále.
Dostál sice přiznal, že určitou ztrátu sil při rozjížďce pociťoval, ale to zase nemuselo být na škodu.
„Musím říct, že to bylo trochu znát. Ale ono je to dobře, když jsem brutálně při síle, tak to do debla nedělá dobrotu. Potom přetahuju loď sám a záběr není dobře sladěný. Tím, že dneska jsem měl v hlavě i těle ten včerejšek, tak jsem se snažil přizpůsobovat Radkovi. Pak se nám povedlo najít dobrý společný záběr, který odjížděl a tím jsme zlomili všechny ostatní soupeře, kteří s námi chtěli bojovat o semifinále,“ usmál se Dostál.
Tentokrát vypadal úplně jinak. Jistě, pořád unavený, ale už ne tak kompletně zničený jako v úterý.
„Já jsem hlavně moc spokojený, že nemusíme jet tu druhou jízdu, protože to by byl mazec. Užijeme si to zítra. Doufám, že přes semifinále projdeme,“ říkal Šlouf.
„Tu si určitě užijeme, protože je tam kdyžtak finále B,“ usmál se Dostál.
„Ach jo, je tam vlastně béčko. Ale tam se úplně představit nechceme. Jsem rád, že jsme si sami sobě ukázali, že když i když jsme na tom dva týdny neseděli, že tam něco je. Uvidíme, co z nás zítra vypadne,“ uzavírá Šlouf.
