Někdy se zapomíná, že je „Djoker“ lidská bytost. Že se i jemu v dusném pařáku hůř dýchá. Že někdy ani on neodolá drtivému tlaku očekávání. Že taky on dokáže vyrábět nevynucené chyby ve velkém.
V pátek večer v Tokiu nevypadal jako superman. Působil dojmem zlomeného muže. „Těžký den, opravdu těžký den,“ říkal zasmušile v mixzóně před arénou Ariake Coliseum.
Jeho tvář ozařovaly reflektory, kamery zabíraly každé jeho mrknutí, každou grimasu. V předchozích hodinách prohrál semifinále singlu i smíšené čtyřhry s krajankou Stojanovičovou.
Djokovič padl. Jeho přemožitele Zvereva vyzve ve finále Chačanov |
Jakkoli vám to může připadat nepravděpodobné, číslo 1 opustí Japonsko bez zlata. Jeho nádherný sen se roztříštil a rozplynul. V sobotu se pokusí zachránit aspoň bronzové „placky“. Aspoň jednu.
„Podívejte se, nepřiletěl jsem sem svěží,“ vysvětloval do mikrofonu se zastřeným pohledem. Triumfy na Roland Garros a na Wimbledonu ho citově vyčerpaly.
„Ale hnala mě motivace, obrovská touha získat medaili pro mou zemi. Doufám, že zítra využiju aspoň jednu z příležitostí. Teď je mi hrozně, tak hrozně!“
Kanár pro Nišikoriho
Jaký to rozdíl oproti čtvrtečnímu setkání s reportéry na stejném místě. Djokovič měl za sebou na tokijském betonu čtvrté jasné vítězství.
Výsledky svědčily o jeho náramné formě: Dellien 6:2, 6:2. Struff 6:4, 6:3. Davidovich 6:3, 6:1. Nišikori 6:2, 6:0.
Chudák Nišikori. Musel si připadat jako učedník. Srbský kejklíř ho znemožnil a sebejistě vykládal žurnalistům: „Věděl jsem, jak mám k utkání přistoupit. Můj plán fungoval skoro perfektně.“
„Zápasy nejsou čím dál lehčí, ale úroveň mého tenisu se zvyšuje.“
„Vím, jaký jsem hráč. Čím dál v turnaji postupuju, tím lépe se na dvorci cítím.“
Nezněl ani nějak nadutě. Jen komentoval zjevné skutečnosti.
Jak sebevědomě se cítíte před semifinále?
„Velice!“
Zdál se neporazitelný
Ani v pátek se zprvu nezdálo, že se Djokovičovi přihodí cosi nepříjemného. Byl o set a brejk napřed. Němec Sascha Zverev po jednom zkaženém voleji vztekle odpálil tenisák kamsi do výšin.
Desítky krajanů v hledišti skandovaly: „Nole, Nole, Nole!“ Jenže pozvolna se probouzel i čahoun Zverev, který dokázal změnit svou taktiku i průběh partie.
„Hrál jsem podle Novakových not. Nemohl jsem pokračovat v dlouhých výměnách. Potřeboval jsem se do míčů trochu víc opřít.“
 |
Zlepšil se na podání. Dostal pod palbu favorita prahnoucího po završení Golden Slamu (čtyři grandslamové tituly v sezoně + olympijské zlato). Vykolejil srbský expres, který do té chvíle hladce svištěl k cíli.
„Sascha otočil zápas, tvrdě útočil a já si nedokázal pomoct servisem,“ posteskl si Djokovič. „Nechal jsem ho diktovat, což tak kvalitnímu sokovi nesmím dovolit. Taky na mě dolehl tlak.“
Chvíli se ještě s rivalem zuřivě rval. Vzteky křičel. Skočil po balonu a spadl, až si do krve odřel koleno. Jenže druhou sadu ztratil 3:6 a třetí už jasně 1:6.
V posledním gamu získal jediný „fiftýn“. Jinak spáchal dvojchybu, pokazil forhend, volej poslal do sítě a pak se pouze ohlédl za Zverevovým bekhendem po lajně.
Prohrál už třetí své olympijské semifinále. Vážně hrozí, že si kulatý zlatý skvost nikdy nepřivlastní. Za tři roky mu při hrách v Paříži bude sedmatřicet.
Brutální vlhkost! Proč hrajeme v největší výhni? bouří se Djokovič v Tokiu |
U sítě slyšel od Zvereva poklonu: „Seš nejlepší tenista všech dob!“ Duši mu však zaplavila hořkost. Výprava do Japonska skončí nezdarem.
„Je mi Novaka líto,“ prohlásil Němec. „Vím, že se ještě víc chtěl zapsat do dějin. Vypadalo to, že se na téhle akci nedá porazit. Jenže nemůže vyhrát úplně všechno. A já jsem rád, že jsem ve finále.“
O první místo se střetne s Rusem Chačanovem. Djokovič se o bronz, jakousi cenu útěchy, utká se Španělem Carrenem.
