Tehdy mu dodala sílu pokračovat manželka Donna, která mu v hledišti fandila nyní. Jsou to právě životní tragédie, které jezdce vedle sportu spojuje. Druhému z páru Aitkenovi o Vánocích vážně onemocněla dvouletá dcerka a lékaři dosud marně hledají protilék. "Tu medaili bych vyměnil za cokoliv, jen aby se uzdravila," zadíval se Aitken prosebně na placku, která se mu houpala kolem krku. "Za naším úspěchem stojí především naše rodiny, které se hodně obětovaly, abychom sem mohli jet," děkoval.
Oba cyklisté se v mezních okamžicích vzájemně podporovali, což se odrazilo i v jejich výkonech, jsou skvěle sehraní.
Aitken připravuje pro svého partnera sprinty a silnější McGrory je neomylně využívá. Přitom právě finišman australského dua se na olympiádu dostal díky povedené jízdě na loňském mistrovství světa v Berlíně.
Aitken tehdy už jako člen olympijského výběru utrpěl v závodě těžký pád, z dráhy byl odnesen na nosítkách a McGrory musel zbylých 50 kol odjet sám. Podal však statečný výkon a vydobyl si místo v týmu pro Sydney. "To je starý příběh. To už teď nikoho nezajímá, když jsme olympijští vítězové," mávl nad nepříjemným pádem rukou Aitken. Ve srovnání s tím, jakou bolest mu působí nemocná dcerka, to prý byla jen maličkost.
