Středa a čtvrtek, to byla maximální krize. Daniel Havel zvrací, prosedí část dne na záchodě, nemůže jíst. „Když jsem s ním tehdy mluvil a někdo by mi řekl tohle, nevěřil bych,“ přiznává Hottmar. Muž, který z role reprezentačního kouče vede českou rychlostní kanoistiku, ale nakonec mohl slavit.
Čtyřkajak ve složení Daniel Havel, Lukáš Trefil, Josef Dostál a Jan Štěrba i po čtyřech letech proťal cíl olympijského finále na 3. místě. „Dopadlo to dobře,“ přikývl Hottmar. „Dana hrozně nakoplo, že byl v pátek už v dobrém stavu.“
Dvě medaile? Musíme být spokojeníČeští rychlostní kanoisté poletí z Ria do vlasti se dvěma medailemi: Josef Dostál zajistil individuální stříbro na kilometru, k tomu v sobotu přibyl bronz čtyřkajaku. „Vzhledem k průběhu určitě musíme být spokojeni,“ řekl reprezentační kouč Pavel Hottmar. „Je mi trochu líto Martina Fuksy, který celý olympijský cyklus předváděl super výkony a výsledky a myslím si, že na medaili určitě měl. Bohužel mu to tady v těch vlnách nesedlo.“ On sám tajně doufal ve tři cenné kovy, ale rozhodně netruchlí: „Od olympiády v roce 1952 získala rychlostní kanoistika i s Riem dohromady pět medailí. Zdvojnásobit se nám to nepodařilo, ale dvě jsou taky dobré.“ |
O dramatické finální nominaci hovořil sám Havel, jenž přiznal, že ho tíha okamžiku roztřásla až k slzám. „Myšlenka na změnu byla jednu dobu hodně vážná, ve čtvrtek scházely jen hodiny do poslední možnosti,“ líčil Hottmar, že na vodu málem vyjel náhradník Jakub Špicar. „Rozhodující ale ten den byl odpolední trénink, který proběhl hladce a já mohl učinit rozhodnutí, že k žádné změně nedojde. Dan je takový bojovník, že věřím, že by říkal, že to zvládne, i kdyby se pozvracel. Naštěstí se dal do kupy přesně včas.“
A tak je tahle parta zase „na bedně“. Jako už tolikrát; málokdo z českých olympioniků má tak konstantní výkonnost. „Jednak jsou individuálně na velmi dobré výkonnostní úrovni a taky jsou dobře složení. Každý se typově i záběrem hodí na svoji pozici, jsou sehraní, mají velké zkušenosti, nedělají žádné zbytečné chyby v tempu,“ popisuje trenér důvody úspěchu.
Fotogalerie |
Právě Špicar tuhle osvědčenou čtyřku krátkodobě změnil, zkoušela se i varianta s ním. „Už bych se k tomu radši nevracel,“ řekl Hottmar a vysvětloval dál: „Za ty čtyři roky je spousta starostí. Udržet posádku takhle pohromadě žádná jiná federace nedokázala, je to trošku rarita. Ve spoustě situací, loni i od začátku, to nebylo úplně jednoduché. Ale kluci jsou profíci a zajímají je jen jejich výsledky, to nakonec rozhodlo. Dokázali to.“
I proto taková úleva. Zatímco v Londýně byl bronz čtyřkajaku medailovým objevem, nyní šli do závodu pod mnohem větším tlakem. „Samozřejmě, že jsme vzhledem k předchozím výsledkům v uplynulém olympijském cyklu byli dlouhodobě daleko většími favority,“ uznal Hottmar. „Před čtyřmi lety byli kluci takoví černí koně, od té doby vozí medaile pravidelně.“
Jenže přišla krátká krize i zbrojení u konkurence. Vítězní Němci? To byla mašina, která pro zlato dojela bez jakýchkoli pochyb: „Rozdíl bych opravdu velký, taky byli velkými favority.“ Do toho posílila posádka Austrálie i další... „Hodně jich vypadalo nebezpečně. Nakonec to dopadlo ještě dobře,“ uznal kouč.
A se zdravým Havlem? „Myslím, že to na druhé místo mohlo být,“ soudil Hottmar, neboť ztráta na stříbrné Slováky byla minimální. „Ale jsem opravdu šťastný, že to dopadlo takhle.“
Tedy bronzově. Tahle hodnota jako by byla českým medailím v Riu souzena.
