Střelecká detektivka, to byl souboj s časem

Na snímek s Kateřinou Emmons čekal fotoreportér MF DNES Michal Sváček na olympijských hrách v Pekingu zhruba hodinu. - Kateřina Emmons na olympjiské střelnici, kde vybojovala stříbro v závodu ze sportovní malorážky. | foto:  Michal Sváček, MAFRA

15 2008
Peking (Od zvláštní zpravodajky MF DNES) - Připadám si, jako když čtu detektivku, jejíž konec se blíží, a já chci zaručeně vědět, jak to dopadne. Zkrátka: ať mi nikdo netvrdí, že střelba je nudná. Sedím v hledišti pekingské kvalifikační střelnice, kousek pode mnou je Kateřina Emmons.

A já sleduju její závod se sebou, ostatními a hlavně časem, který po vteřinách ukrajují hodiny na zdi.

"Tak dělej, pospěš, to nemůžeš stihnout," říkám si v duchu.

Na výsledkové obrazovce nad jejím místem svítí děsná čísla. Osm, devět, osm, devět, devět, devět... Pro perfekcionistku velká bída.

Naštěstí jde jen o nástřel druhé části závodu na 3x20 ran ze sportovní malorážky, tedy střelbu vestoje. Ale co to má, proboha, znamenat? A hlavně, kolik času jím chce Kateřina ještě strávit?

Snad všechny ostatní střelkyně už pálí směrem terč v rámci závodu. Jen Kateřina ne. Dívám se, jak se tváří sklesle, jak naslouchá manželovi, prochází se.

A pak má už jen 55 minut na zbylých 40 ran, přestavění stanoviště a ještě jeden nástřel.

Jímá mě děs.

Táta Petr, s vlasy obarvenými trikolorou a českými nálepkami na lýtkách, tu přechází jako lev v kleci.

"To mi bylo nejhůř. Nejdřív jsem pobíhal, chtěl jí vynadat, ale pak už jsem si šel za ní v klidu sednout."

Taky sedím a čekám, kdy bude Kateřina zase střílet. Uhýbám nohama z uličky Číňanům, kteří se po vlnách valí do haly. Je tu jejich favoritka Tu Li. Rozčiluje mě, že diváci mluví, zvoní jim mobily.

Koukněte na tu ceduli před vámi: "Ticho, prosím." Tohle přece není fér. Tu Li dostřílí, vede, hala vybuchne, lidé se okamžitě zvedají. Nápisy nenápisy.

. Olympijský deník


Zvláštní zpravodajka MF DNES
Barbora Žehanová píše z Pekingu

Kateřině hluk nevadí. Mezitím nasadila tempo, jež ji doveze až do finále. Zakaboněný výraz střídá úsměv, nervózní táta teď pumpuje zaťatou pěstí.

Tohle je splněný plán.

A dál? Detektivka spěje k rozuzlení. Střelkyně mají 75 vteřin na ránu. A Emmons zase čeká. Pokaždé. Střílí poslední, stoupá pořadím, poslední ranou si zajistí druhé místo.

Vím něco, co ona ještě ne. Že má stříbro.

Pak v ruce žmoulá medaili vedle první Tu Li. "Přeju jí to, holka si to zaslouží. Měla být dvakrát na stupních, tak byla aspoň jednou. Jsem za ni opravdu ráda," říká Emmons.

A já jsem ráda za Emmons.

Nejčtenější

Další z rubriky

Peking? Pro Michalíka olympiáda na efekt

Michal Michalík

Je dva dny doma, pocity ale ještě vstřebává. Nejsou ani dobré, ani špatné. Jsou smíšené. Když se...

Od úrazu až do Pekingu? Zkuste si to v počítačové hře

Běla Hlaváčková

Posloucháte hlas, při němž vás mrazí v zádech. "Mohl bych vám vyprávět svůj dojemný příběh. Mohl...

Plavec Jedlička: Takový masakr jsem nečekal

Jiří Jedlička

Tušil, že se v pekingském bazénu budou dít velké věci. Ale realita předčila jeho očekávání. Jiří...

Najdete na iDNES.cz