Jsem připravená nejlíp v životě, hlásí Špotáková

Peking (Od zvláštní zpravodajky MF DNES) - V neděli odpočívala, v pondělí se rozcvičila. A vyrazila do akce. Oštěpařka Barbora Špotáková, mistryně světa, v noci na úterý absolvovala olympijskou kvalifikaci, první krok k očekávanému úspěchu na hrách. "Jsem pod tlakem, a docela výrazným, že přivezu zlato,“ říkala. "Rozdíl oproti loňsku je obrovský. Jedu na olympiádu s nejlepším výkonem, jako favoritka. Tlak je veliký.“

Barbora Špotáková - Oštěpařka Barbora Špotáková před odletem do Pekingu. | foto: Ivana Roháčková

Mluvila jste s Janem Železným, trojnásobným olympijským vítězem? Radil, jak se s ním vyrovnat?
Na soustředění v Nymburce mi Honza říkal, že je dobré nechat tlak mimo sebe a vzít si z něj to pozitivní. Že lidi chodili a přáli hodně štěstí. Slyšela jsem to ze všech stran. Je dobře, když vám tolik lidí přeje.

Podobnost s Janem Železným by byla hezká, ne? Na něj byl tlak pokaždé a on zlato třikrát dovezl.
Ano. Bude to těžké, loni jsem to zvládla. Ale člověk musí mít štěstí, musí to být jeho den. Všechno musí klapnout tak, jak má.

Co potřebujete k perfektnímu dni? Třeba dlouhý spánek?
Kvalifikace je ráno, to není ještě den, ten bude perfektní až po ní. Ale člověk neví, jestli jeho den přišel. Dozví se to až po závodě.

A kdy aspoň tušíte, že přišel?
Asi při rozcvičování, kdy už se cítím buď docela dobře, nebo ne.

Na posledním mítinku před hrami jste v Bílině nehodila ani 60 metrů.
Byla jsem unavená, necítila jsem se úplně dobře, ale stejně jsem chtěla dát ránu a rvala jsem hody spíš silou než technikou. Házeli jsme ještě dvakrát potom, to už bylo jiné.

Bílina vás tedy nevykolejila?
Tak na dvě na tři hodiny po závodě. Bylo to hrozné. Přítel Lukáš a trenér to odnesli. (Trenér Rudolf Černý: Posezení to spravilo.) Jo, byl tam brácha se synem, místní pekli klobásy, takže jsme pokecali. Ale ani večer to nebylo ještě úplně fajn a v noci jsem nemohla spát.

Vztekáte se?
A hodně. Vždycky s něčím seknu, kopnu do něčeho. Bílina byla prostě blbá. Ale je lepší mít krizi v sezoně, dva týdny před olympiádou. V kvalifikaci tady by to bylo horší.

V Pekingu si chcete hodit osobní rekord. Cítíte se na něj?
Fyzicky jsem připravená nejlíp v životě, akorát jestli se to sejde s technikou. Na tvrdém povrchu bude špatný hod dost bolavý.

Co pak bolí?
Hlavně levá noha, koleno, kyčel. Jak se pohyb zarazí. Povrch dá hroznou šlupku, bolest vylétne do zad.

. V Potěmkinově vesnici se oštěpařce žije dobře

Máte problém? Není problém. "Na pásce na loket se mi utrhlo poutko, nějaký čínský švec ho spravil. Vše se vyřeší, jak je třeba,“ libuje si oštěpařka Barbora Špotáková. Olympijskou vesnici, kam za ní na návštěvy dojíždí přítel Lukáš, si nemůže vynachválit.

"Kdyby si člověk představil ideální fitko, je tady. V lesíku je tartanová dráha na klusání. Všechno, co potřebujeme. Takhle by se měl sportovec cítit před výkonem,“ říká mistryně světa.

Jen s jednou věcí má potíže: s čínštinou. "Skončila jsem s ní!“

Snažila se mluvit, opakovala si slovíčka i pětsetkrát. "Ale vůbec nikdo mi nerozumí. Řeknete slovo trochu jiným tónem a oni jsou úplně mimo. Nemá to smysl. Narazila jsem se vším, od ‚jak se máš‘ až po ‚pivo‘.“

Jako studentku ekologie ji překvapila slušná kvalita ovzduší, všude také postávají koše na recyklovatelný odpad. A nové stromky často stále podpírají dřevěné tyče.

"Pořád se tu holedbají, jak je všechno ekologické, do člověka to cpou ze všech stran. Je to maličko pokrytecké. Ale snaží se. A snaha je dobrá.“

Jen místa za plotem olympijských prostor se trochu liší, heslo her "Jeden svět, jeden sen“ je dost nadnesené. "Určitě jsou to dva světy, jeden olympijský a jeden mimo. Je to trochu Potěmkinova vesnice, ale něco dělají. Beru to tak, že někde musejí začít. Snad budou pokračovat,“ věří oštěpařka.