Za zmiňovaný Růžičkův kvapík může zranění Milana Gulaše z nedělního duelu proti Finsku. Brzy po něm bylo zřejmé, že kvůli bolavému kolenu nebude moct na hrách nastoupit, a tak kouč Josef Jandač hned sháněl náhradníka.
První volbu byl Růžička, o němž trenér vážně uvažoval už při původní nominaci, nakonec ale upřednostnil právě Gulaše. „Je mi ho líto, protože si olympiádu zasloužil. Hrál výborně, jsme kamarádi. Ale když mi v neděli volali z nároďáku, měl jsem radost.“
Ač byl v Dubaji, nemusel výrazně měnit plány, protože dovolená zrovna končila a už by se stejně v pondělí hlásil na tréninku v extraligovém Třinci. Jen ho místo putování do Slezska čekala poněkud delší cesta z Prahy do Asie.
„Mám zkušenosti z angažmá v Rusku, kde jsme létali sem tam. Tak snad ta adaptace nebude trvat dlouho. Svěží teď nejsem, ale čekal jsem to horší. Asi to na mě dolehne ještě později,“ vyprávěl.
Jen jedno ho mrzelo - že nestihl trénink. Do haly totiž přijel, když už bylo mužstvo na ledě a než by se rozcvičil, byl by konec. A tak aspoň zašel na rotoped. Navíc trenéři počítají s tím, že by ve čtvrtečním zápase proti Koreji zůstal 32letý snajpr pouze náhradníkem.
Růžičkův přílet je důkazem, že nikdy nelze nic mít za definitivní. Po zveřejnění nominace cítil zklamání, že v 25členném výběru není. A i když věděl, že patří mezi možné náhradníky, nemyslel na to. „Vypustil jsem to z hlavy, nechtěl jsem se k tomu upínat, protože nikomu nic špatného nepřeju. Ale teď jsem překvapený a jsem rád,“ říká Růžička.
Tak třeba na olympiádě přijde jeho velká chvíle.
