Do těch necelých 38 vteřin vrhla veškerou sílu a touhu nahromaděnou za roky ledové dřiny. Za bouření šesti tisíc diváků ve vyprodané aréně zajela pětadvacetiletá slečna z Vrchlabí životní závod.
Startovala ve třetí dvojici od konce, zaostala v ní za favoritkou Kodairaovou z Japonska, ale tušila, že tentokrát by na tu malou kulatou kovovou potvůrku mohla dosáhnout.
„Věřila jsem, že zůstanu mezi třemi nejlepšími,“ prohlásila Erbanová v místnosti napěchované novináři z Evropy, Asie i Ameriky.
V pondělí vám předají olympijskou medaili. Co vy na to?
Je to mazec! Nádhera. Směřovala jsem k ní hrozně dlouho. Ještě mi to nedochází.
Co bylo větší mučení? Příprava na start, nebo čekání, jak dojedou poslední soupeřky?
Celý den byl hrozný. Jela jsem v půl desáté večer, přitom Světové poháry začínají ve dvě odpoledne nejpozději. Takže jsem šla v jednu na trénink, pak jsem spala, jedla, odešla do pokoje, koukala na hokej a zase jedla. Neděle byla dlouhá jako týden. Před startem jsem ale byla překvapivě klidná. A po té jízdě jsem opravdu... Já věděla, že je to kvalitní čas a mohlo by to dopadnout.
Nemrzelo vás, že vás vzápětí Korejka I Sang-hwa odsunula na třetí místo o pouhou setinu vteřiny?
Nejdřív jsem si toho vůbec nevšimla. Až po poslední jízdě jsem si uvědomila, jak blízko jsem jí byla. Pro mě je cenné, že jsem nebyla třetí o parník. V závodě jsem se dotáhla na špičku, z čehož mám radost.
Ani čtyři desetiny ztráty na Kodairaovou nejsou nějak propastné, že?
Nejsou. Poprvé v životě jsem rozběhla první stovku za 10,3 vteřiny, což se mi nikdy nepodařilo. Byl to plán. Věděla jsem, že musím jet jako nikdy v životě. Držela jsem se Kodairy po startu, projela jsem velmi dobře malou zatáčku, protože ta může závod pokazit, nebo člověka vykopnout ke skvělému závodu. Nao mi v konci ujížděla, ale nakonec to dopadlo.
Skvělý bronz! Rychlobruslařka Erbanová dojela třetí na pětistovce |
Vadilo vám, že vás nalosovali právě k ní, jasné superfavoritce?
Nejdřív jsem se zhrozila: „No jasně, dostala jsem Černého Petra!“ Ale pak jsem to řešila jinak. Hlavně jsem byla ráda, že nepojedu v poslední dvojici. Věděla jsem, že holky budou vynervované. Tím spíš, že tady jsou mezi rozjížďkami dvě minuty. Na Světovém poháru nás hážou na trať jednu dvojici za druhou.
Měla jste v hale někoho z příbuzných?
Neměla. Naši by to vůbec nepřežili. Sedí doma. Doufám, že ještě sedí, protože máma... To si vůbec nedokážu představit. Nejradši bych je teď všechny viděla. Strašně moc na ně myslím. Zavolám jim, jakmile budu mít chvíli.
Po skončení závodu jste jela po oválu v předklonu. Nevěřila jste, že je ta chvíle skutečná?
Nevěděla jsem, co se děje. Nemohla jsem ani stát.
ZOH 2018
Sledovat další díly na iDNES.tvCo jste si po závodě řekli s trenérem české reprezentace Petrem Novákem, s nímž jste se po olympiádě v Soči nerozešla v dobrém?
On říkal: „Tady jsem ti přivezl vlajku.“ Já byla ráda. Svoji jsem neměla. Naštěstí on byl připravený od Martiny Sáblíkové.
Káply do vlajky nějaké slzy?
Obrečela jsem to. Neuvěřitelný moment. Běžel mi hlavou příběh posledních let. Všechno jsem měla před očima. Lidi, co se mnou šli tu dlouhou cestu, která byla hrozně trnitá.
10. den ZOHPodrobné zpravodajství |
A co vám povídal osobní kouč Dennis van der Gun?
Prožil se mnou neuvěřitelné věci. Líbí se mi, jak sport boří bariéry. Na olympiádě země soutěží, která bude mít více medailí. Můj příběh je osobní. Dennis mi neskutečně přeje. Já se v nizozemském týmu cítím jako doma. Oni nosí oranžovou, já ne, ale trošku oranžová jsem.
Co vám může medaile přinést?
Vůbec nevím. Asi nějaký zlom! Snad k dobrému.
Mohla by vám pomoct ekonomicky, ne?
Asi jo. Ale na to teď vůbec nemyslím.
Jak se těšíte na zvýšenou popularitu?
No, já ji úplně nevyhledávám. Jsem vděčná za lidi, kteří mi fandí a kteří sledují mou cestu. Snažím se hlídat si svoje sociální sítě. Ale jinak si držím odstup.
Těšíte se po letech o samotě v Nizozemsku na euforické přivítání v Česku?
Zatím mě nenapadlo, co mě čeká doma. Teprve se dozvím, co se vlastně bude dít. Asi bude strašná kalba ve Vrchlabí, vždyť Eva Samková má taky bronz. Chodily jsme spolu do školy od čtvrté třídy. Navíc je od nás taky Michal Krčmář. Teď se těším, že zajdu na pivo do Českého domu. Mám žízeň, že ani nemůžu mluvit. A Dennise beru s sebou.
