Akorát ty vteřiny čekání se jí zdály opravdu dlouhé. Stěží oddechovala. Pod pódiem ji mezitím tleskali biatlonoví medailisté. O necelou hodinu dřív převzala medaili kompletní biatlonová smíšená štafeta. A aby byl medailový večer dokonalý, čekali biatlonisté trpělivě i na "písničku".
Moravec: Největší emoce byly se štafetou Potřetí byl Ondřej Moravec na slavnostním ceremoniálu. "Se štafetou je to přeci jen něco jiného. Není to o jediném člověku. Musí se to sejít všem čtyřem. Výsledek a emoce v cílové rovince byly absolutně nejvíce ze závodů." Při přebírání medailí už byl v klidu. "Člověk nedává emoce možná tolik najevo. Jiné by to asi bylo, kdyby nám hráli hymnu. To je jiný pocit. Když jsem tu byl poprvé, vnímal jsem emočně mnohem více." |
Sáblíková při vyhlašování nervozitu nezastírala. "Připadala jsem si, že mám puls 160. Navíc když se to opakuje ve třech jazycích, je to nádhera." Při hymně a pohledu na olympijský oheň se slzám neubránila. "A hned dvakrát. Je to neuvěřitelně emotivní."
Pohledem se snažila najít trenéra Petra Nováka, ale v záplavě bílých českých bund jí to dobře nešlo. Z pódia zamávala biatlonistům.
Ti se rozplývali. "Užila jsem si to víc než poprvé. Po boku stájových kolegů jsem si to užila víc," netajila Gabriela Soukalová, dvakrát stříbrná v Soči. Když ji na pódiu kytku odevzdal šéf Českého svazu biatlonu Václav Fiřtík, v legraci mu řekla: "To je jako v Jablonci."
Jaroslav Soukup netajil, druhý ceremoniál si pořádně užil. "Poprvé jsem to víc prožíval, teď jsem věděl do čeho jdu."
I na legraci přišlo, zejména z Veroniky Vítkové si kolegové utahovali. Na ceremoniálu byla 24letá biatlonistka poprvé. "Byla jsem trochu nervózní, aby nebylo faux pas," popisovala pocity, když jako první vkročila na pódium. Slzy nakonec zadržela. "Ale moment, kdy hrála norská hymna a koukali jsme, jak vedle ní jde nahoru česká vlajka, jsem měla na krajíčku."
