"Rakušané nebo třeba Slováci jsou na tom lépe. Podporuje je stát. U mě je to nárazová záležitost, většinou před hrami a chvíli po nich." Tady ale podobnost se Záhrobskou končí.
Kulíšková totiž od narození trpí oční vadou a byla jedinou českou medailistkou z nedávno skončené paralympiády. "Se Šárkou se neznám. Ona je profesionál, já to mám jako koníček. Rozdíl je mezi námi obrovský. Ale byla by pro mě čest a potěšení se s ní potkat," vypráví sympatická a usměvavá závodnice s akcentem nápadně připomínajícím Kateřinu Neumannovou.
Není divu. Anna Kulíšková, kterou k lyžování přivedli rodiče, závodně vyrostla na šumavských svazích.
Faktao Anně Kulíškové Čtyřiadvacetiletá rodačka z Plzně trpí od narození oční vadou. Má trubicovité vidění. To znamená, že na rozdíl od zdravého člověka, který periferně vidí 180°, ona jen 4 stupně. Druhým rokem studuje žurnalistiku na fakultě sociálních věd UK v Praze. Kromě aktivního sportu ji baví i hudba. Na konzervatoři vystudovala hru na flétnu. "Teď nemám moc času, ale určitě bych se tomu chtěla v budoucnu věnovat." Sport také ráda sleduje v televizi, na olympijských hrách ve Vancouveru fandila Bode Millerovi. "No jo! To je miláček." Z posledních paralympijských her si přivezla bronzovou mediali ze super-G. V roce 2006 v Turíně byla ve stejné disciplíně druhá. |
Na základní školu jsem chodila do Železné Rudy, kde jsem znala každý kout, takže jsem se mohla pohybovat sama. Horší byl přesun do Prahy.
Jak moc náročný byl?
Dokud jsem neměla psa, nemohla jsem se pohybovat sama. Byla jsem odkázaná na pomoc ostatních. Pes je obrovská pomoc, jinak bych to asi nezvládla. Nejhorší jsou pro mě lidi, protože sloupu se pes vyhne, člověku ne.
Dívají se na vás lidi jinak než na zdravého člověka?
Je to jiné, když vidí člověka na vozíku. Na něm je postižení vidět na první pohled. U mě ne. Kolikrát si lidé myslí, že psa cvičím. Pak je trochu usměvné vysvětlovat, že špatně vidím.
Jak se líší vaše příprava a trénink od zdravých sportovců?
Fyzický trénink a jízda v brankách je stejná. Akorát u nás je důležitá souhra s trasérem.
Jaká jsou vlastně kritéria na ideálního traséra?
Musí to být člověk, který má zkušenosti se závodním lyžováním, aby věděl, jak najíždět do branek. Nemusí to však být špičkový lyžař, protože u nás rychlosti nejsou takové jako u zdravých.
Vystřídala jste tři traséry, resp. trasérky. Po otci nastoupily dvě dámy, Štěpánka Lučanová a vaše současná partnerka Michaela Hubačová. Jak je těžké si na změnu zvykat?
Někdy to trvá klidně celou sezónu. Je to hlavně proto, že nejlepším tréninkem je závod. Tam se poznají chyby. Jedna od druhé se učí. Není to jednoduché.
Trávíte spolu čas i mimo soustředění?
Ne. Stačí nám, když jsme spolu na pokoji mezi závody. Jsme normálně kámošky, tam není problém.
Považujete jednu medaili z letošních paralympijských her za úspěch?
Určitě ano. Já jsem rozhodně spokojená. Mohla jsem zajet dvě medaile, ale při mé smůle taky nemusela být žádná.
Cítila jste tlak od vašeho okolí, že cenných kovů mohlo být víc?
Asi jo. Ale byl to můj závod, takže... Chodilo mi pár SMS zpráv, ať nejsem zklamaná. Odpovídala jsem, že nemám proč. Být zklamaná z bronzu?
Fanděte Aničce Kulíškové na FacebookuNevidomá lyžařka Anna Kulíšková má na sociální síti Facebook fanouškovské stránky. Členy skupiny "Fandíme Aničce Kulíškové :)" se můžete stát i vy. Klikněte ZDE. |
Líbilo se vám prostředí ve Vancouveru?
Dolů do města jsme se tolik nedostali, byli jsme spíše ve Whistleru. Ale i tak to bylo jen 150 km k moři. To je krása Vancouveru, že můžete v podstatě z pláže přejít do hor.
Jak Kanaďané prožívali paralympiádu?
Bylo to hodně výjimečné, olympijská euforie lidem v Kanadě zůstala. Ve Whistleru sledovali závody na velkoplošných obrazovkách.
Mohla byste srovnat letošní paralympiádu s tou předchozí v Turíně?
Tam fanoušci přišli, ale tolik to neprožívali. Ubytování taky asi bylo lepší v Kanadě. V Turíně jsme si připadali jako v králíkárně, Slovákům dokonce praskly nějaké trubky.
FANYNKA. Na paralympijských hrách ve Vancouveru Anička Kulíšková fandila českým sledgehokejistům, kteří nakonec skončili pátí. Na smínku je Kulíšková se svou trasérkou.
A co se týče sportovišť?
Na závod se snažili připravit kopec v obou městech. Pro kanadské organizátory bylo neštěstím špatné počasí.
Jaké počasí vám tedy vyhovuje? Sluníčko, vítr nebo mlha?
Sluníčko je blbé, mlha taky. Nejlépe se mi jezdí, když je pod mrakem.
Přemýšlíte už o příští paralympiádě v Soči?
Zatím ne. Jsem ráda, že jsem tam třetím místem kvalifikovala. Ale teď si chci dát sezónu dvě trochu volnější. Pak se uvidí.
Studujete žurnalistiku. Proč jste si vybrala zrovna tento obor?
Když jsem se vrátila z Turína, poskytovala jsem hodně rozhovorů a zjistila, že by mě mohlo bavit tu práci dělat. Navíc bych chtěla psát o sportu handicapovaných. Mrzí mě, že není tolik propagovaný.
Věříte, že tomu můžou vaše úspěchy a případná budoucí práce pomoct?
Já sama nic nezmůžu, tohle nestojí na jednom člověku. Mě by bavilo se tomu věnovat a potěšilo by mě, kdyby se to někam hnulo.
V rozhovoru z Whistleru s Jakubem Bažantem pro ČT jste před kamerou vypadala trochu nervózně. Budete tedy spíše psát?
Chtěla bych se věnovat psané žurnalistice, ale myslím, že kdybych byla v pozici zpovídajícího, tak nervózní nebudu. Jenom jsem v tu chvíli nevěděla, co mám odpovědět. (smích)
Může pomoci, že znáte práci žurnalistů z druhé strany a můžete při rozhovorech takříkajíc ošálit novináře?
Neřekla bych. To je o řečnickém umu, který já nemám. Takhle když si povídáme, tak je to v pohodě, ale narychlo dělat rozhovor do televize...Raději zůstanu u psané žurnalistiky.
Anna Kulíšková byla stejně jako před čtyřmi lety v Turíně vlajkonoškou české paralympijské výpravy i na paralympiádě v kanadském Vancouveru. Domů si odvezla bronz ze super-G.
Je něco, co byste chtěla na škole změnit?
To jsou otázky. Strašně dlouho jsem nebyla ve škole, takže pořádně nevím, co mám za předměty. Je toho moc, letošní semestr bude náročný.
Porozujete, že by vás přednášející podvědomě šetřili?
Jak kdy. Někdy mi samozřejmě kvůli zraku něco odpustí, ale není to kvůli tomu, že bych byla mediálně známá.
Je vaše postižení překážkou v učení?
Trvá mi déle, než přečtu jednu stránku. Ale mezi zrakově postiženými mám výhodu, že můžu číst i psát.
Dá se zraková vada, kterou trpíte, odstranit?
Zatím ne. Někde jsem prohlásila, že jednou budu vidět. Věřím, že se to může podařit, ale je to ve hvědzách.
Kromě tohoto snu, existuje i nějaký další?
Proletět se ve stíhačce a ve škole zdárně dokončit semestr.
Ve spolupráci s RWE - energie českého lyžování
