Philip Hindes, nejmladší člen nakonec vítězného tria, jehož úkolem bylo co nejrychleji rozjet první ze tří okruhů, vyrážel ze startovacího zařízení. Píp, píp, píp. START!
Z taktických důvodů se však svalil hned po pár metrech závodu. "Říkali jsme si: Pokud se nám start nevydaří, musíme spadnout, aby se startovalo znovu. Tak jsem spadl," vyprávěl Hindes hned po závodě do kamer BBC. "Udělal jsem to schválně, tak jsme to plánovali. Doopravdy."
Start se opakoval a po něm se opakoval i výsledek pekingského finále, i tam britské trojici rychlíků podlehl výběr Francie. "Hořká porážka," smutnil francouzský finišman Gregory Baugé.
"Myslel jsem, že moje první olympijské vítězství v Aténách bude to nejpamátnější," srovnával šestatřicetiletý Hoy. "Ale musím říct, že toto je zdaleka nejúžasnější. Neuvěřitelný pocit."
Jenže u tohoto jeho zlata možná bude zářit kaňka pochybností. Nesmysl! hájí se teď britská dráhová cyklistika. Bylo to ztraceno v překladu. Hindes je totiž původem Němec, teprve v říjnu 2010 vstoupil do Britské cyklistické akademie, a angličtina je jen jeho druhý jazyk, který se pořád ještě učí.
Na pozávodní konferenci už taky svoje komentáře měnil: "Ne, nic takového. Prostě jsem ztratil kontrolu a upadl. Uklouzlo mi zadní kolo a už jsem to neustál."
Mezinárodní cyklistická unie potvrdila, že výsledek nelze zpochybnit. Žádné pravidlo takový postup nepostihuje, takže nebylo možné se odvolat, a Francie konečný výsledek akceptovala.
