"Když jsem k tomu místu dojížděl, viděl jsem Vinovo kolo viset na stromě," popisoval před rokem Roman Kreuziger strašidelnou příhodu z Tour de France. "Věděl jsem, že je zle. Nohou padnul na kámen..."
Vinokurov by se bez cizí pomoci nikdy zpátky na silnici nevyškrábal, bezvládnou nohu tahal za sebou. Stehenní kost měl přelomenou na dvě půlky.
"Konec," mysleli si tehdy týmoví kolegové, fanoušci i on sám. Zotavení z takového zranění přece trvá několik měsíců, navíc v tom věku... Do formy se už nedostane, prorokovali mu.
DRASTICKÁ TOUR. Snímky z loňské Tour de France, během níž si Alexandr Vinokurov po pádu zlomil stehenní kost.
Jenže Vino, jak se mu v cyklistickém světě přezdívá, zase na to kolo sedl. Bylo mu 38 let, v kosti zapuštěnou kovovou destičku, když po dlouhé a bolestivé rekonvalescenci začal znovu závodit, aby vedl svoji formaci Astana. Údajně kvůli bodům do světového žebříčku, zřejmě ho ale také motivovaly vnitřní boje v týmu.
"Po tolika nehodách byl návrat k cyklistice náročný. Stále jsem věřil v nějaký dobrý výsledek a rodina mě celou dobu podporovala," vysvětloval. "Abych byl ale upřímný, po letošní Tour jsem na tom nebyl dobře, a nevěřil jsem, že v Londýně můžu uspět."
Závod s hromadným startem se však už od úvodu vyvíjel tak nečekaně a divoce, že se otevřela medailová šance skoro pro každého.
Nejen pro spurtery a superfavorita Cavendishe tlačeného britským "výběrem snů", jak ho závodníci přejmenovali, ale třeba i pro ryzí vrchaře.
"Moje děti mi říkaly: Tati, přivez medaili! Tak jsem jim snad dal pěkný dárek," prohlásil šťastný Vinokurov chvíli poté, co na londýnském bulváru The Mall projel cílovou branou s pěti kruhy jako šampion.
Šampionovy hříchyReputaci nového olympijského vítěze Alexandra Vinokurova kazí několik skandálů. V roce 2007 byl potrestán za krevní doping, který mu byl zjištěn po časovce na Tour de France. Dostal za to tříletý distanc. "To je uzavřená kapitola. Cyklistika se změnila a její organizátoři dělají hodně v boji s dopingem. Jsem si vědom toho problému a v této oblasti dělám vše, co je potřeba," uvedl po londýnském závodě. Kazašský cyklista byl také před rokem nařčen, že si "koupil" vítězství v závodu Lutych-Bastogne-Lutych (více zde). To se ale neprokázalo. |
"Bylo to 250 kilometrů stresu. Pořád jsem čekal na okamžik, kdy zaútočit. V posledním kole u Box Hill nebylo tempo příliš vysoké, takže když jsem uviděl Španěly Sáncheze a Valverdeho, jel jsem s nimi," popisoval, jak se z jeho pohledu vyvíjel nejdelší olympijský závod historie.
Britský vláček na útok nereagoval, Němci se svým rychlíkem Greipelem taky zůstali zaražení. Chyba, Vinokurova a spol. znovu spatřili až v cíli.
"Chyběly jim vysílačky," všiml si Kazach, že se soupeři nevyrovnali se zákazem rádiového spojení. "Britové se pořád jen starali o Cavendishe a neměli vysílačky, díky kterým by zareagovali."
V samotném závěru pak zopakoval svůj starý trik, který mu přinesl už nejeden úspěch. A vyšel znovu dokonale.
Nečekal na zrádný spurt, šest kilometrů před cílem se spolu s Kolumbijcem Uranem utrhl vedoucí skupině, v níž šlapalo přes třicet soupeřů, a mladého Jihoameričana pak na cílové rovince s přehledem odpáral.
"Dá se říct, že všechno v životě má dvě strany. Nemám slov, přísahám," oddechoval po dojezdu. "Teď už si umím představit, že skončím."
