Zradilo ho pravé tříslo, přitom ve středeční kvalifikaci skákal bez zábran. 550 centimetrů na první pokus, s rezervou.
Pak 560: pod laťkou, jak vystřelil pánví, ho píchlo. Padal na matraci a tušil, že končí. „Nechtěl jsem vzdát.“
Jeden pokus vynechal a nechal si zvýšit laťku, aby měl čas. Zaběhl k záchodům, kde na něj čekal fyzioterapeut. Zraněné tříslo potřel hřejivou mastí. „Takže mě bolelo i pálilo.“
Ještě vzal tyčku, zkusil rozběh, ale po čtyřech krocích vzdal.
Schoval se do kouta a rozbrečel se. „Je mi to líto, moc líto.“ Chtěl zaujmout nejen výkonem. Nechal si na hlavě vytvořit působivý obrazec, něco jako pavučinu, spletenou žlutými gumičkami. „Švagrová mi to dělala jen dvacet minut.“
Švagrová? Přece Jana Komrsková, gymnastka a sestra dálkařky Lucie, se kterou Ptáček chodí.
Když se vrátil do vesnice, zašel za kamarádem, bronzovým výškařem Jaroslavem Bábou. Ten utěšoval dva: Ptáčka a přítelkyni Denisu Ščerbovou, jež pokazila kvalifikace dálky. „Táhli jsme to do čtyř.“
