Startup Leitners chtěl vytvořit poměrně nezvyklé chytré hodinky. Zařízení nazvané Ad Maiora mělo dvě části, které v podstatě fungovaly nezávisle na sobě – mělo jít o klasické mechanické hodinky se strojkem s automatickým nátahem, zároveň však měly obsahovat baterii, elektroniku a e-ink displej, který měl zobrazovat notifikace.
 |
Hodinky měly zvládnout třeba ovládat přehrávání hudby v telefonu, sloužit jako spoušť fotoaparátu a měly mít i funkce pro měření srdečního tepu a různé režimy pro sledování sportovních aktivit. Lákadlem mělo být mimo jiné to, že i když v hodinkách dojde baterie, čas budou díky mechanickému strojku ukazovat dál. Šlo o jeden z mála dosavadních pokusů, jak propojit svět tradičních mechanických a „chytrých“ hodinek. Jenže k realizaci tohoto snu již nejspíš nedojde. Jak oznámil jeden ze spoluzakladatelů projektu Rostislav Slovák, společnosti Leitners Watch, s. r. o., a dceřiná německá Leitners Watch, UG, se dostaly do finančních potíží a vše dospělo až k podání návrhu na insolvenci.
Slovák v otevřeném dopise pro všechny poškozené zmínil, že se firma snažila o záchranu například hledáním nových investorů, vinu z nezdar pak z velké části viní svého společníka Marka Šmardu (toho v dopise nejmenuje). Podle Slováka si Šmarda kladl jak v případě spolupráce s bankami, tak v možnostech vstupu externích investorů či odprodeje podílu ve firmě nesplnitelné podmínky. Šmarda se k situaci zatím nevyjádřil a redakci se nepodařilo na něj sehnat kontakt. Rostislava Slováka se nám kontaktovat podařilo a přineseme s ním rozhovor.
Na Kickstarteru vybrala brněnská firma na projekt téměř 220 000 eur, v přepočtu podle tehdejšího kurzu asi 5,6 milionu korun. Hodinky si předobjednalo 460 zájemců, cena pro nejrychlejší předplatitele začínala na 469 eurech (asi 12 000 korun).
Výrobci věděli, že peníze z kampaně nestačí
Firma se od počátku snažila působit velmi dospěle a do poslední chvíle vše vypadalo tak, že by se skutečně mohla výroba hodinek v únoru letošního roku rozběhnout. Ještě v říjnu vystavovala firma na pražském hodinářském veletrhu SEW (Salon Exceptional Watches) po boku takových značek, jako jsou třeba Omega, Tag Heuer, IWC, nebo českých hodinářských značek Prim, Bohematic a Prokop & Brož. V listopadu pak firma oznámila zahájení spolupráce s českým zastoupením automobilky Toyota – v čem všem měla spolupráce spočívat, zůstalo tajemstvím, jisté bylo, že firma Leitners pro propagaci svých hodinek disponovala vozem Toyota C-HR s polepy s grafikou hodinek Ad Maiora.
Zhruba někdy v této době vybírala firma podle reakcí rozezlených předplatitelů z Kickstarteru další peníze – zájemci si totiž mohli hodinky již konfigurovat do jejich konečné podoby podle svých představ, což vyžadovalo příplatky (přesné modifikace a jejich cenu neznáme, ale víme, že se připlácelo třeba za řemínky a kovové tahy). Toto fungování „jako by se nic nedělo“ přitom ostře kontrastuje s prohlášením Rostislava Slováka v otevřeném dopise. „Krátce po naší kickstarterové kampani jsme věděli, že bude potřeba další financování k úspěšnému vstupu na trh s hodinkami Ad Maiora,“ napsal Slovák.
Firma přitom na Kickstarteru výrazně překonala svůj původní záměr: na rozběhnutí projektu autoři žádali 30 000 eur, získali tedy víc než sedmkrát tolik. Ovšem určité podhodnocení požadované částky pro realizaci projektu je obvyklé, právě proto, aby se pak mohly firmy chlubit tím, o kolik částku překonaly a v jak rekordním čase to bylo. Kampaň na hodinky Ad Maiora proběhla v listopadu roku 2020, a pokud tedy Slovák se Šmardou už krátce po jejím skončení věděli, že jim finance stačit nebudou, měli dosud víc než rok na hledání řešení. Nebo mohli projekt včas utnout a minimalizovat ztráty, a tak podporovatelům z Kickstarteru vrátit aspoň část peněz.
Slovák hned vzápětí v dopise dodává, že potíže způsobily také různé průtahy a zvýšení cen materiálů a čipů a nepřímo tak odkazuje na koronavirovou pandemii a její důsledky. Jenže nenabízí žádný pohled na to, do jakých potíží se projekt dostal – kolik peněz skutečně spolkl a kolik by vzhledem k aktuální situaci bylo ještě potřeba. A také nemluví o tom, jak se firma v průběhu těchto potíží, o kterých věděla, prezentovala.
Prototypy nikdo neviděl
Loni v březnu například firma obsadila třetí místo v soutěži Creative Business Cup agentury CzechInvest a Slovák se tehdy chlubil: „Z dnešního umístění mám radost, všechno to jsou ale jen první kroky na naší cestě stát se v hodinkách světově významným výrobcem.“ O vstupu mezi světovou hodinářskou elitu hovořili zakladatelé v rozhovorech často.
V dubnu pak mluvil Slovák v rozhovoru pro iDNES.cz o přípravě sériové výroby v Brně s kapacitou až pět set hodinek měsíčně a na otázku, zda firma hledá investory, odpověděl: „Aktivně ne, nicméně před případnými strategickými a investičními partnery dveře nezavíráme a jsme vždy otevřeni jednat.“ To je v ostrém kontrastu s jeho aktuálním prohlášením. Za pozornost také stojí to, že i když zástupci firmy často mluvili o prototypech hodinek, žádná z technologických redakcí v Česku nikdy nedostala příležitost si je vyzkoušet.
Každopádně se nezdá, že by ještě u projektu existovala nějaká šance na záchranu. Ti, kdo si hodinky na Kickstarteru předplatili, o peníze nejspíš přijdou. Slovák v otevřeném dopise hovoří o tom, že je možné, že budou zájemci o hodinky označeni za věřitele, nicméně to záleží na rozhodnutí soudu, který bude hodnotit mimo jiné i podmínky crowdfundingové platformy. A i pokud by se mohli zájemci jako věřitelé přihlásit, rozprodej pozůstatků firmy rozhodně nepřinese takové finance, aby to mohlo jejich nároky uspokojit. Na riziko, že projekty dopadnou špatně a peníze zmizí v nenávratnu, Kickstarter sám uživatele upozorňuje. A jak je na příkladu projektu hodinek Ad Maiora vidět, je potřeba mít toto riziko vždy na zřeteli.
