Není to možná příliš spravedlivé, ale co naplat. Kdykoliv dozpíval někdo z „gratulantů“, člověk si v duchu povzdechl: „Dobré, ale Hegerka to prostě není“. Logicky, nemůže být, její přednes, zpívaný, částečně mluvený, hodně prožitý, je magický a jen těžko napodobitelný.
Chvályhodné bylo, že k nepatřičnému imitování se nesnížil nikdo z vystupujících. Trapné by to bylo hlavně u pánů – představte si třeba Ondřeje Rumla, jak se snaží napodobit Hegerové typickou „měkkou“ dikci. Svůj výstup pojal v duchu svého temperamentu a dobře udělal.
Člověk se ani nepozastavil nad tím, že zpívá písničku primárně napsanou pro zpěvačku. V tomto ohledu je dobré znovu zmínit, jak ohromné štěstí měla Hana Hegerová na skladatele, což připomněl i přítomný Václav Kopta, syn textaře Pavla Kopty. Z dalších, kdo pro Hegerovou psali, zmiňme alespoň Petra Hapku, Michala Horáčka nebo dvojici Jiří Suchý a Jiří Šlitr.
Dalším zpěvákem, kterému připadl nelehký úkol „převtělit“ se na chvíli do Hany Hegerové, byl Štefan Margita. Při jeho zpěvu ale bylo toho patosu už přece jen moc. Opera samozřejmě není totéž, co šanson, ale v tomto případě to pěvec neuhlídal.
A ještě u jednoho ze zpěváků bych se rád zastavil. Respektive, v tomto případě z herců. Patrik Děrgel v duetu Tak abyste to věděla s Dášou Zázvůrkovou jednak nechtěně dokázal, že nejen Hegerová, ale i Waldemar Matuška je těžký interpretační oříšek, jednak s jeho vystoupením jako kdyby na pódiu zavanul odér jisté „známé tváře“.
Hana Hegerová 88Forum Karlín, Praha 21. října 2019 |
Jinak se většina interpretů celkem chvályhodně držela spíše svého naturelu. Čili Lenka Filipová, samozřejmě s kytarou, byla mile a neokázale civilní, Lucie Bílá tradičně občas při zpěvu přitlačila na pilu a Jitka Molavcová byla...inu, semaforská. Se svou typickou lehce přehrávanou, přepečlivou dikcí byla místy až moc „komediální“.
Za zmínku stojí i vystoupení herečky Zuzany Kronerové, která velmi šťastně dokázala zachytit přesně tu špetku herecké stylizace, kterou do svého projevu vkládala i Hana Hegerová.
Celkově se dá říci, že to byl vkusný a umírněný večer k poctě výjimečné dámy české populární hudby. Svérázné a originální, jak ostatně vtipně připomněl režisér Fero Fenič četbou dobové „normalizační“ stížnosti na její nevhodné chování.
