Křišťálovým glóbem byla Iva Janžurová na festivalu oceněná před sedmi lety. „To už je tolik let? To mi ani nepřijde. Je to pro mě vzácná cena a měla jsem z ní velkou radost. Vždy mi bude připomínat ten krásný večer,“ zavzpomínala.
Karlovarský festival navštívila Iva Janžurová poprvé v roce 1966, kdy zde uváděla film Kočár do Vídně režiséra Karla Kachyni. „Bylo to nepředstavitelné. V uvolněné atmosféře, rozvolnění společnosti, ze kterého potom bohužel sešlo. Tehdy jsme ale všichni věřili, že to bude nádherné. Byli zde lidé, kteří by dříve pozvání nedostali. Mluvila jsem i s emigranty, kteří se mohli najednou vrátit na festival. Tím, že jsem zde měla film, jsem byla takovou obletovanou osobností, ani jsem si to asi neuvědomovala,“ říká.
„Pamatuju si moment, kdy stojí pan režisér Kachyňa a Jan Procházka v nějaké frontě a povídají si o tom, že se o ten film bojí. Že bude zakázaný. Že po festivalu přijdou následky. Zakázaný byl tedy nakonec až později... Jen se občas povedla nějaká projekce někde v soukromí na FAMU,“ dodává.
Film Velká premiéra v režii Miroslava Krobota vypráví o herci Šnajdrovi v podání Pavla Šimčíka, který „bere celý život jako jednu velkou hru, jeho žena je už na něj alergická a manželskou krizi se snaží řešit u psychologa, Šnajdr však raději mizí do Olomouce, kde se chytá své první režijní příležitosti, ve které chce zazářit se svou babičkou“, právě v podání Ivy Janžurové.
„Ta postava má Tourettův syndrom, což je nemoc, která se projevuje nečekanými záchvaty vzteku a zlosti, při kterých dosti vulgárně používá češtinu. Musela jsem si vyřešit, jestli do toho jít, protože jsem nerada slýchala vulgarismy i na jevišti,“ popisuje.
Nemůžu být nespokojená
V přípravě jí pomáhal profesor Cyril Höschl, který jí přeposlal několik videí s lidmi postiženými Tourettovým syndromem, aby si je mohla nastudovat.
„Snažila jsem se to trochu okopírovat, ale bylo to docela těžké. Musela bych trénovat tak rok, abych docílila věrné kopie, tak jsem to prostě zkusila. Pana režiséra jsem trochu překvapila. A já byla zas překvapená, že jsem necítila žádnou odezvu od lidí na place. Nechtěla jsem, aby to bylo komické, ale zase jsem si říkala, že by to mělo být alespoň úsměvné. A nemohla jsem vysledovat úsměv na nikom. Chvilku jsem si z toho dělala starosti,“ popisuje. Teď už ale Iva Janžurová reakce má od festivalového publika a říká, že „nemůže být úplně nespokojená“.
Letos se objevila ještě ve filmu Tři tygři ve filmu: Jackpot, ve kterém hraje také Štěpán Kozub, o kterém někteří mluví jako o Vladimíru Menšíkovi dnešní doby. Na otázku, zdali ho, tak také vnímá, odpovídá: „Být panem Kozubem, tak bych si to nenechala líbit. On je sám sebou a jakékoliv připodobnění mi přijde primitivní,“ uvádí.
Na podzim Ivu Janžurovou čeká premiéra hry Jezinky a bezinky s kolegyní Evou Holubovou. Režírovat bude hereččina dcera Sabina Remundová. „Moc se těšíme. Sabina je přísná a pečlivá,“ říká.
