Stotřicáté výročí návštěvy Marka Twaina v Mariánských Lázních připomene výstava...

Stotřicáté výročí návštěvy Marka Twaina v Mariánských Lázních připomene výstava v Městské knihovně i jedna ze zastávek na Stezce spisovatelů. | foto: KIS Mariánské Lázně

Návštěvu Marka Twaina v Mariánských Lázních připomene výstava

  • 0
Dobrodružství Toma Sawyera, Huckleberryho Finna nebo prince a chuďase ožijí v pondělí 9. srpna v Městské knihovně v Mariánských Lázních. V 17 hodin tu zahájí výstava věnovaná známému americkému spisovateli Marku Twainovi a jeho pobytu v západočeských lázních, od něhož letos uplyne 130 let.

Nad výstavou převzalo záštitu velvyslanectví USA v České republice. Otevřena bude po dobu dvou měsíců a návštěvníci na ní budou moci zhlédnout sbírku českých vydání knih Marka Twaina z různých let nebo si třeba připomenout filmy z dětství s Tomem Sawyerem a jeho kamarády.

Rovněž se seznámí s různými zajímavými a málo známými fakty ze spisovatelova života. Ani děti se tu nudit nebudou, pro ně bude připraveno tematické malování a kvíz.

„Výstava bude instalovaná v historických interiérech, nebudou chybět kostýmy z doby Marka Twaina nebo třeba fotokoutek,“ uvedla Elena Sorokina z lokální destinační agentury KIS Mariánské Lázně, která společně s městskou knihovnou akci pořádá.

Zájemci budou moci v pondělí absolvovat i mimořádnou tematickou prohlídku městem nazvanou Mark Twain v Mariánských Lázních. Ta začne v 16 hodin u Turistického informačního centra na Hlavní poště. Trvat bude přibližně hodinu a skončí právě u knihovny.

Spisovatel, který se ve skutečnosti jmenoval Samuel Langhorne Clemens, dorazil do rakouské továrny na zdraví, jak Mariánským Lázním říkal, 16. srpna 1891. Spolu s rodinou se ubytoval v hotelu Anglický dvůr.

„Tady, v té pohodlné kapse mezi dvěma kopci, jsou jen asi dvě nebo tři ulice, ale jsou pěkné. Když stojíte na začátku jedné z nich a díváte se na její konec, vidíte jenom elegantní řadu různě pospojovaných fasád, tu a tam zpestřenou výklenkem nebo balkonem, která svým neřádem vytváří vlastní řád, harmonický zmatek veselých, zářivých barev, všemožných krémových odstínů prokládaných jemně kontrastním bílým lemováním s občasnou špetkou tmavé červené. Všechny ty domy mají na evropské poměry tlusté stěny, jsou poctivé, masivní a vysoké. Ale pořád je to to nejzářivější a nejnověji vypadající městečko na celém kontinentu, a hezčí by si nemohl nikdo přát,“ popsal Twain svůj dojem z Mariánských Lázní.

Překvapili jej ale i lidé, kteří se zde léčili, a urputnost, s jakou ho nutili dodržovat léčebné procedury. „S většinou nemocí se to dělá zhruba stejně. Pokud máte nějaký nepříjemný návyk, musí pryč. To je to první, co chtějí. Donutí vás skoncovat se vším, co je v životě zajímavé,“ konstatoval.

Rozlaďovalo ho rovněž počasí, prý až příliš podobné tomu londýnskému. Oceňoval klidný ráz české krajiny, tak rozdílný od divoké přírody v okolí řeky Mississippi, jíž věnoval část svých knih.

Dobře to vystihl, když popisoval výstup na mariánskolázeňský vrch Hamelika s dodnes fungující rozhlednou. „Procházíte v příšeří hlubokým tichem a je vám, jako byste stáli v chrámu s milionem sloupů. Tu a tam je melancholická nálada zdůrazněna slunečním paprskem, který si našel cestu houštím a přitahuje vaši pozornost, protože tam, kam dopadá, vysoko v hnědém přítmí lesa, leží pruh, který se leskne a blyští. Tohle naprosté ticho, ten klid nepřerušený jediným zvukem, kdy se nepohne lístek ani větvička, to všechno jsou věci, jež doma nemáme a nemáme pro to ani žádné slovo. Doma bychom pořád slyšeli cvrkot hmyzu, štěbetání ptáků a vítr, který si neurvale zahrává s listím. Tady je klid jako v hrobě. To je to, o čem Němci pořád mluví, o čem sní a co se zoufale snaží zachytit a uchovat v básni, v obraze nebo v písni – obdivovaná lesní samota. Ale jak ji zachytit? Nemá tělo, jen podstatu. V Americe o ní nemluvíme, nesníme, ani o ní nezpíváme, protože ji nemáme. Je na ní ale něco nádherně přitažlivého, okouzlujícího, snového, nadpozemského,“ napsal Mark Twain.