Malá ves už léta přitahuje pozornost kvůli údajnému číhošťskému zázraku. Dosud nevysvětlitelný pohyb kříže během mše stál život tehdejšího faráře Josefa Toufara – komunistickou mocí. Nyní se mluví o Toufarově blahořečení. Místní jsou rozdělení.
V jednom ze stavení na návsi před katolickým kostelem, kde se měl zázrak odehrát, žije sedmašedesátiletá Jiřina se svým mužem. "Nám je to jedno. Jsme evangelíci, do kostela na mše nechodíme, máme modlitebnu dole ve vsi," řekla Jiřina.
Fotogalerie |
"Podle mě by ho měli už nechat na pokoji, zkusil jako pes. Ale když ho blahořečí, nejsem proti tomu," vyjádřil se za poledního vyzvánění zvonů v číhošťském kostele dvaašedesátiletý Václav Kadlec.
"Určitě tady pro lidi, co místní vypravovali, udělal hodně. Jestliže by k blahořečení mohlo dojít, tak by si to Toufar zasloužil," zmínila sedmačtyřicetiletá Miroslava Prášková.
Do kostela prý nechodí. "Pána boha volám, akorát když se něco děje, tak asi jako většina lidí," dodala s úsměvem.
Vsi může blahořečení Toufara pomoci
Josef Toufar a Číhošťský zázrakJosef Toufar se narodil v roce 1902 v Arnolci. Jako farář v Číhošti působil od dubna 1948. Na třetí adventní neděli v roce 1949 se konala v místním kostele mše svatá. Páter Toufar při promluvě řekl: "Zde ve svatostánku je náš Spasitel." Při těchto slovech se začal křížek v kostele pohybovat. Asi po trojím pohybu zůstal otočen ke kazatelně a nakloněn. Komunisté později Toufara obvinili, že vše zinscenoval. Kněz zemřel 25. února 1950 na následky krutého mučení ve věznici ve Valdicích. |
Podle starosty Jaroslava Tvrdíka by však podobný akt mohl obci i samotnému kostelu prospět.
"Pro obec by blahořečení byl určitě přínos. Pana Toufara jsem nemohl znát, ještě jsem nebyl na světě. Ale za to, co jsem si o něm přečetl, by si to zasloužil," soudí Tvrdík.
Kostel v Číhošti navíc potřebuje opravy a ty nejsou zadarmo. "Shánění peněz na opravy by blahořečení Josefa Toufara podpořilo," předpokládá.
Číhošťský kostel má od začátku dubna nového faráře. Tím je Marek Marcel Šavel, který do farnosti dojíždí ze Světlé nad Sázavou.
"Kostel potřebuje nutnou rekonstrukci střech, omítek exteriéru i interiéru a novou elektroinstalaci," řekl Šavel. Také on by blahořečení Toufara uvítal.
"Farnost Číhošť by se tak určitě vedle dalších stala duchovním centrem národa. Už v této době je veliký zájem o návštěvy, prohlídky a sloužení mší svatých u příležitosti poutí," řekl farář.
"Bůh neplýtvá zázraky. To, co se tady stalo, má a určitě ještě bude mít veliký význam. Bůh oslovuje člověka a mluví k člověku různým způsobem," dodal.
O kostel s farou se stará, jak může, i 85letá Růžena Lebedová. Ta se s páterem Toufarem znala osobně. "Na to čekám šedesát tři let, aby pan farář Toufar byl blahořečený. Než umřu, abych se toho dožila," přeje si žena.
"To, co se tehdy stalo, pamatuju. To bylo za mých mladých let, bylo mi dvacet dva," doplnila Lebedová.
Hýbací kříž má ve vsi jenom motorkář, co věří sám v sebe
Ve vsi žije ve svém hospodářství i Petr, muž ve středních letech. Kromě psů a koček chová koně nebo kozy. O páteru Toufarovi a číhošťském zázraku už samozřejmě slyšel, tak jako ve vsi úplně každý.
"Blahořečení je mi jedno, nejsem věřící a do kostela nechodím. Věřím sám v sebe," řekl vyznavač motorek, přezdívaný motorkáři Kuťas.
A paradoxně právě on má ve svém stavení neobvyklý dar od kamaráda – dřevěný kříž, který se kyvadlově houpe.
"Kamarád z Boskovic nevěděl, co mi má na Silvestra přivézt, tak mi vyrobil takový křížek," dodal Petr s úsměvem. Dřevěný kříž v modré barvě má uschovaný ve stodole, přinesl ho však ukázat před své stavení.
"Byl to jen vtip od známého, tak jsme se tomu společně zasmáli," pokrčil rameny. "Mám ho ve stáji u koní, beru to pouze jako recesi," ujistil.
