Děti jsou radost, zvlášť když leje
S dětmi jsem začala pozdě, v devětatřiceti. Synové jsou dva roky od sebe. Přiznávám, že jako šťastná, ale ‚stará‘ matka nemám energie na rozdávání. Nevím tedy, co se mi stalo s mozkem, když jsem ono léto přistoupila na manželův nápad vyjet si na pronajatou chalupu v Beskydech společně s jeho sestrou Zdeňkou, která zůstala sama s třemi potomky ve věku od čtyř do deseti let. „Nebojte, holky, odpočinete si. Vymyslím pro děcka program a utahám je,“ ukecal mě manžel. Následovaly báječné dva týdny. Nelilo jen první den, kdy jsme přijeli. Švagrová, šťastná, že si může odfrknout, se celou dobu vyhýbala plotně širokým obloukem. Děti si občas hrály, mnohem častěji se ale praly, protože na sebe žárlily. Třetí den se manžel musel nečekaně vrátit do práce a samozřejmě odjel autem. Švagrovou chytla migréna, která ani po několika dnech nepolevovala. Nedalo se nic dělat, tahala jsem opláštěnkovanou smečku dětí ven, když pršelo jen o trochu méně. Z těchto procházek všechny ratolesti samozřejmě nastydly. Volné chvíle jsem trávila vařením, mytím nádobí a úvahami o rozvodu. Švagrová ovšem dodnes nostalgicky vzpomíná, jak to tenkrát bylo super! Lucie Stehlíková (48)
Čtěte také: Ještě lepší dovolená!
Hlavně se dobře namazat!
Coby matikářka a fyzikářka na druhém stupni základní školy jsem na tom v červnu přesně jako učitelka z Pelíšků, kterou hraje Eva Holubová. Jiří Kodet jí ve filmu říká, že vypadá příšerně, a ona mu odpovídá, že na konci školního roku je vždycky tak bledá.
Já melu z posledního. Vzhledem k učitelskému platu trávíme většinu prázdnin v Čechách na chalupě, a když si chceme vyhodit z kopýtka, vyrazíme do Chorvatska. K našemu dvacetiletému výročí se ale manžel vytáhl a pořídil deset dní na Zanzibaru v pětihvězdičkovém hotelu. Pecka. Nemohla jsem se dočkat. „Hlavně se nezapomeňte pořádně mazat,“ upozorňovala mě kolegyně, která coby manželka úspěšného podnikatele cestuje do dalekých krajů dost často. Konečně jsme odletěli. Hotel parádní, pláže také. Hned ráno jsme se od hlavy až k patě natřeli pro ten účel pořízeným opalovacím olejem a vyrazili k moři. Byla jsem poučená, že se mám znovu mazat po každém vykoupání, takže jsem tohle pravidlo důsledně dodržovala. Druhý den ráno po probuzení na nás ze zrcadla koukaly dvě zrůdy. Manžel i já jsme byli oteklí a rudí jako raci. Místo očí jsme měli škvíry a všechno nás pálilo. U hotelové snídaně na nás ostatní zírali jako na Marťany. Druhý den nám bylo ještě hůř. Vysněnou a drahou dovolenou jsme trávili v pokoji a já brečela jako želva.Když mi v koupelně najednou padl zrak na ten skvělý opalovací olej, zhrozila jsem se. Pod tropickým sluncem jsme se intenzivně mazali sprchovým gelem! V hotelu už byli naštěstí na podobné případy zvyklí, a tak nám na recepci doporučili mast na spáleniny s aloe vera. Zabrala nám za dva dny, takže aspoň část dovolené byla zachráněná. Ne vždy platí, že kdo maže, ten jede! Milena Turová (41)
Léto s celebritou
Nemáme televizi, takže mě naprosto míjejí seriály či estrády, které právě běží na všech programech. Tím pádem neznám ani celebrity, které v nich figurují. V mém spokojeném životě je nepostrádám, ale občas kvůli této fatální nedovzdělanosti působím jako mimozemšťan a bavím přátele. Loňskou dovolenou jsem trávila s kamarádkami v Českém Krumlově. Vyhlášená restaurace byla narvaná lidmi, před dámskými toaletami stála fronta front. Najednou se celá řada rozšuměla a rozestoupila, protože dopředu se hnala nějaká osoba s blahosklonným výrazem královny žehnající plebsu. Kamarádky do mě šťouchaly: „Hele, to je ONA.“ Kdo? „Přece XX.“ Neznám ji a v žaludku mi nebezpečně bublá. Tu se celebrita XX zjevuje u mě a významně se mi dívá do očí. Nechápu, a tak koukám taky. Po několikavteřinovém vejrání se mě mlčky snaží předběhnout. „Fronta je za mnou,“ říkám neoblomně. Hvězda je z toho, že jsem ji nepoznala a hlavně nepustila před sebe, tak užaslá, že jen špitne: „Ale já jsem XX neboli doktorka XY.“ Aha.
„Já jsem zase Libušínová, toho času žena v domácnosti,“ odsekávám naštvaně a neustoupím. Herečka se zatvářila tak, jako bych jí zavraždila matku, ale stoupla si za mě. Kamarádky dusily smích, ovšem jiné čekatelky na toaletu byly pohoršené. Konečně jsem se dostala na řadu. Paní celebritě někdo přenechal své místo, setkaly jsme se pak totiž u umyvadla. Mrazivě dělala, že mě nevidí. Málem jsem se svalila, když ji nějaká obdivovatelka požádala o podpis na kus toaletního papíru (doufejme, že nepoužitého). Fakt zážitek! Lenka Libušínová (38)
Bude vás bavit: Divoké historky z dovolené
Rodinná dovolená v hodinovém hotelu
Vytáhla jsem svou ovdovělou mámu na výlet. Byla to její první cesta po tátově smrti, s jehož odchodem se dlouho nemohla vyrovnat. Vyrazily jsme si do Drážďan. Maminka se konečně rozveselila, a tak jsem si řekla, že v Německu neplánovaně přespíme. Našla jsem v boční uličce roztomilý i cenově přijatelný hotýlek. Německy neumím, anglicky se domluvím na turistické úrovni. Máma žbleptne jen trochu rusky. Asi proto nám unikly některé detaily, takže když se recepční ptal: „Opravdu se zde chcete s matkou ubytovat?“, říkala jsem si, co je mu do toho. Na zdi visely reprodukce nahých žen v odvážných pózách od malíře Schieleho, což jsme braly jako umělecký záměr. Máma byla plná dojmů, takže okamžitě usnula. Byla to klika, protože úderem půlnoci se rozpoutalo okolo našeho pokoje peklo. Skrz tenké zdi se odevšad ozývaly zvuky souložení i práskání dveří na chodbě. Došlo mi, že jsme si vybraly hodinový hotel. Do rána jsem nezamhouřila oka, ale máma chrněla jako mimino a ráno si ještě libovala, že se už dlouho tak dobře nevyspala. Antonie Munzarová (36)
