U většiny žen nastanou v těhotenství chvíle, kdy pochybují. Nejčastěji je trápí strach z porodu, z bolesti, zda vůbec porod poznají, ale často jsou to i hlubší obavy, zda budou dobrými matkami, zvládnou vychovat ze svého dítěte dobrého člověka. Dá se vůbec připravit na to, že na mně někdo bude určitou dobu naprosto závislý a odpovědnost za něj a strach o něj už nikdy nezmizí? Vezměme to popořádku.
Strach o zdraví
I když si žena tisíckrát přeje stát se matkou, neznamená to, že její cesta k děťátku a prožití celých devíti měsíců bude jednodušší, než kdyby těhotenství nebylo původně plánované. Zní to jako klišé, ale v těle opravdu nastane hormonální bouře, jejímž vlivem se nemění jen fungování organismu, střev i svalů, ale také její duševní pochody. I jindy naprosto pragmaticky založená žena, která nenechá nic náhodě a podrobí analýze i výběr oběda na neděli, se najednou začne projevovat impulzivně a pod tlakem emocí. Těhotenství je zkrátka jiný stav těla i mysli.
Asi nejvíce se jako budoucí maminky bojíme o zdraví miminka, zvlášť pokud testy na odhalení některých vrozených nemocí a vývojových vad nevyjdou až tak dobře nám nebo někomu v našem okolí. Některé matky jsou stresované už jen tím, že by měly testy podstoupit. Větší strach mají obecně prvorodičky, ty, kterým početí trvalo dlouho, či ženy, jež mají za sebou nevydařené těhotenství nebo dokonce úmrtí dítěte.
Rada zní: Odborníci doporučují nějak se zaměstnat, a to nejenom přípravou výbavičky pro miminko a vybíráním jména. Pokud nejste upoutaná na lůžko, snažte se chodit ven mezi lidi, dobré je vyhledávat netěhotné a bezdětné kamarádky, které vás přivedou na jiné myšlenky. Poznávejte okolí svého bydliště, vyjíždějte za památkami, navštivte příbuzné, které jste dlouho neviděla. Pokud máte naordinovaný klidový režim, čtěte nebo se vzdělávejte v cizích jazycích, skládejte puzzle, třiďte fotografie, dodělejte konečně všechna zamýšlená alba.
Strach z porodu
Nebudeme si nic nalhávat, většina žen má napoprvé z porodu hrůzu. Jednak proto, že nechtíc vyslechneme spoustu dramatických historek a jsme více náchylné k tomu, připustit si je k tělu. A také proto, že porod je zkrátka něco, co se nedá nacvičit nanečisto ani předem nalinkovat.
Rada zní: Nenechte se nikým a ničím vystrašit. Porod ne-jsou žádná krvavá jatka, při kterých na rodičku všichni křičí. Uvědomte si, jak si porod představujete, a snažte se, aby místo, kde přivedete miminko na svět, vyhovovalo vašim požadavkům. Nenechte se natlačit do něčeho, co je vám nepříjemné. Choďte na předporodní kurz, kde vám porodní asistentka pomůže ujasnit si, co vlastně chcete. Je sice hezké, že vaše nejlepší kamarádka přivedla miminko na svět v klidné maličké porodnici, ale pokud jste povaha, která se uklidní jen s příchodem kohokoli v bílém plášti, řiďte se tím. Dítě budete rodit vy sama, možná s podporou někoho blízkého. Tak si k tomu vyberte prostředí, které se líbí vám, a snažte se ho co nejvíce poznat ještě před hodinou H.
Neuzavírejte se před informacemi, ale zároveň si udržujte odstup. S dotazy se obracejte na svého gynekologa, porodní asistentku nebo využijte portály, kde odpovídají odborníci.
Strach z mateřství
Když se prokoušete již popsanými strachy, napadne vás najednou, zda budete své miminko milovat, zda budete dost trpělivá a budete mít dost síly na výchovu. Vzpomenete si na sousedovic Toníka, který je takřka nezvladatelný, hlučný a od rána do večera plný energie. A co odpovědnost? Vždyť je to navždycky, není ani minuta oddechu, nemůžu od dítěte dát ruce pryč, musím mu jít příkladem.
Rada zní: Nestahujte kalhoty, když brod je ještě daleko a dítě ještě plave v plodové vodě. Počkejte si na své vlastní miminko a dejte si čas na to, abyste ho poznala. Během několika týdnů budete umět rozlišit druhy pláče, naladíte se na stejnou vlnu. Nenarodí se vám dítě, které má svůj rozum, návyky, představy o životě a rituály. Povaha vašeho miminka se vám bude pomalu ukazovat a vy budete postupně schopna správně reagovat.
Nelekněte se, ani si nedělejte výčitky, pokud vteřinu po tom, co odezní porodní bolesti a vy budete vědět, že máte syna nebo dceru, nezaplane ve vašem srdci pochodeň lásky. Pokud se tak stane, užívejte si ten pocit a nechte se jím vést. Pokud ne, nedělejte z toho drama. Neanalyzujte své duševní pocity a upněte se zatím na jiné radosti jako zdravé miminko, radost vašeho partnera a rodiny, vyhlídky na využití kočárku, postýlky a všeho ostatního, co jste s láskou připravila. Láska může přijít za několik hodin, nebo i dnů a týdnů. Snažte se být v pohodě, mluvte na miminko a dívejte se, jak je krásné, buďte ochotná ho přijmout i plačící několik desítek minut vkuse. Ten pocit motýlků v žaludku se jistě dostaví.
Nesnažte se být dokonalou matkou. Jak se vlastně dokonalost posuzuje? Nedívejte se na jiné děti ani na jiné matky, neporovnávejte. Každá rodina žije v jiné situaci a musí se vyrovnávat s jinými okolnostmi. Každá matka se snaží být pro své dítě tou nejlepší. Pokud se cítíte jako lev v kleci, mluvte. Hlavně se neuzavírejte do sebe a pamatujte, že každý problém má řešení.
Strach o dítě
Tak tady jde do tuhého. Každá matka se o své dítě bojí. Dala mu život, prožila s ním výhry i prohry, když bylo maličké, byla pro něho vším. Pak vyrostlo, osamostatnilo se, ale strach přetrval a nikdy nepomine. Je to tak správně, jen strach nesmí přerůst v něco nezdravého, co by dítě omezovalo.
Strach ze ztráty partnera
Stejně jako kult dokonalé matky existuje také kult dokonalé partnerky a dokonalé rodiny. Mnoho žen s rostoucím břichem přemýšlí, zda budou i po porodu pro partnera žádoucí.
Rada zní: Dopřejte si čas. Váš partner jistě počítá s určitými změnami, na druhou stranu pochopte, že pro něj je to změna úplně jiná než pro vás a může ji těžce prožívat. Opravdu vás měl celou pro sebe, a to i během těch devíti měsíců, kdy vy jste se již cítila dítě uvnitř svého těla. Snažte se i po narození miminka znovu prožívat chvilky jen se svým partnerem, kdy nebudete miminko ani houpat na rukách ani o něm mluvit.
