Nedávno jsem si naplánovala úžasnou línou sobotu. Já, aktivní lyžařka a lezkyně, jsem se rozhodla doléčit vykloubený prst povalováním na masážích a v bazénu. Pro jednou jsem odpočinkově zůstala v Praze a mým jediným cílem bylo přecpat se k večeři ravioli a nalakovat si otlačené nehty načerveno. Opravdu jsem si to slastné nicnedělání užívala, tedy až do chvíle, kdy mi v mobilu přistála fotka ze skialpového výletu kamarádů. Nad nimi azurové alpské nebe, hory, sluníčko... Jen já nikde.
Neprozřetelně jsem projela Facebook a zjistila, že zatímco se rochním v bazénu, na Šumavě se běžel závod, který by mě určitě bavil. Moje blaženost byla najednou v trapu a vystřídal ji nepříjemně nutkavý pocit, že ačkoliv mám program, na který jsem se celý týden těšila, určitě přicházím o spoustu zajímavějších věcí. Až do pondělí ve mně hryzal pocit, že jsem se možná nerozhodla správně a místo relaxace jsem si měla užít akční víkend.
FOMO mezi námi
Trpím totiž FOMO. Že to neznáte? Ale jděte! Fear of missing out (FOMO) je nově popsaná fobie z toho, že vám něco uniká. Psycholog Arnie Kozak definuje FOMO jako strach, který znehodnocuje naše současné prožívání příjemných věcí, protože se obsesivně zabýváme myšlenkou na to, co aktuálně nemáme a mít bychom mohli. V naší době totiž můžeme mít vlastně všechno. Možnost výběru se tak stává stresujícím luxusem, protože kdykoliv uděláme nějaké rozhodnutí, současně tím přicházíme o spoustu jiných možností. Sami sebe tak zaháníme do pozice věčně nespokojeného a váhajícího tvora.
Náš život může snadno sklouznout do podoby bajky o oslovi, který se tak dlouho nemohl rozhodnout mezi několika vábně vypadajícími kupkami sena, až kvůli tomu pošel hlady. S vědomím nepřeberných možností projíždíme Facebook, píšeme esemesky a maily a hledáme, čím bychom svůj život ještě více naplnili. Nebo aspoň srovnáváme jeho kvalitu a náplň s životem jiných. Pořád se totiž něco děje a my přece musíme být u toho nejlepšího!
Při psaní tohoto článku jsem udělala malý test. Popsala jsem na svém facebookovém profilu příznaky FOMO a zeptala se svých přátel, zda se jich tento fenomén týká. Všichni do jednoho samozřejmě napsali, že ne. Ale nejkratší reakční doba byla minuta a nejdelší 18 hodin, a to jen proto, že příspěvek dorazil z Nového Zélandu. FOMO je evidentně vážný problém a nejhorší na něm je, že si většina lidí stěží uvědomuje, že existuje. A že v něm pěkně plavou.
Neustále jsme ovládáni textovými zprávami a aktualizující se nabídkou oblíbených serverů. Dřív jsme si v sobotu ráno přečetli noviny a s pocitem, že se ten den už nic nového nestane, vyrazili ven. Dnes internet za dvě hodiny otevřeme znovu a novinky jsou zase jiné. Nabízejí se nové slevy, vkládají se nové články a fotky, pořád se něco děje. Člověka to jednoduše nutí zůstat on-line! Jak často kontrolujete svůj mobil, mail nebo Facebook? Desetkrát denně? Padesátkrát?
Vsadím se, že je nejspíš máte pro dobrý pocit otevřené v počítači dole na liště a zabrousíte tam zkusmo několikrát do hodiny. Většina lidí běžně textuje i při řízení auta nebo při jídle. Stále běžnější je psát esemesky během rozhovoru s někým jiným. Nebo bereme jeden hovor, aniž bychom ukončili ten předchozí. Co kdyby se totiž jinde dělo něco zajímavého nebo nám někdo chtěl něco zásadního sdělit? Pokud jste prezident mezinárodní banky, možná máte na něco takového nárok, ale pokud ne, odpovězte si sami na otázku, jaký je vlastně význam všech těchto zpráv pro váš život. Uspokojuje taková paralelní komunikační linka nějakou vaši zásadní potřebu, nebo je to jen zlozvyk?
Neklamné příznaky
Kromě neschopnosti odtrhnout se od technologických výdobytků, jako je mobil, mail či sociální sítě, se FOMO projevuje neustálým váháním nad všemi životními kroky a přetrvávajícím pocitem, že nikdy nejsme ve správný čas na správném místě. A že všichni ostatní se mají lépe než my. Sociální sítě nám ukazují spoustu různých způsobů života včetně intimních detailů. A všechny ty životy jsou pochopitelně prezentovány jako perfektní. Tedy určitě mnohem lepší, než je ten náš. Při pohledu na fotografie z dovolené na Mauriciu známé naší známé se přes jemné bodání závisti dopracováváme ke znepokojení, úzkosti a hlodavému pocitu vlastní nedostatečnosti.
Vyvolávají v nás paniku, že se s naším snímkem z Krkonoš, potažmo s celým naším životem, můžeme jít leda bodnout. Naše čenichání mezi fotkami známých se po čase blíží stalkingu a srovnávání kvality života s ostatními se lehce může stát obsesí. FOMO nám vnucuje myšlenky, že jsme místo studia práv raději měli odjet do Vietnamu jako dobrovolníci nebo jsme si namísto dobrovolničení měli vzít Pištu Hufnágla. Přestáváme se dívat na to, čeho jsme dosáhli a v čem jsme dobří, jen abychom porovnávali svůj život s životy ostatních. A protože nám ostatní prezentují jen ty části životů, které jsou zajímavé nebo které bychom měli za zajímavé považovat, připadáme si jako ztroskotanci, i když zrovna ryjeme záhon u své nové vily obuti v lodičkách Prada.
Míra nakažlivosti
Současné technologie by měly podporovat sociální kontakty mezi lidmi, ale ve skutečnosti v nás spíše vyvolávají
Trpíte FOMO, když:
¦ vás polije studený pot pokaždé, když vaši přátelé na Facebook napíšou o oslavě, na kterou nemůžete jít, protože už máte na ten den lístky na koncert Madonny.
¦ se díváte na Facebook, mail a mobil častěji než 1x za 720 vteřin.
¦ hrabete se opakovaně ve fotkách svých známých a při pohledu na jejich dovolené pláčete nad fádní bídou vlastního života.
¦ prošvihnete nákup drahých bot v akci, protože jste upgradovali svůj status na Facebooku.
¦ soustavně píšete svým kamarádům, abyste se zeptali, co právě dělají.
¦ při zapípání signálu textovky ožijete a zaslintáte jako Pavlovův pes. Pokud vám mobil dvě hodiny ani nepípne, vrčíte a cítíte se opomíjeni.
¦ nemíváte na přátele čas. Tedy pokud nejsou on-line.
