Přestože teď prožíváte ukázkový románek, kdesi uvnitř cítíte neklid. Nevěříte totiž, že by vaše štěstí mohlo trvat dlouho. Nemusíte se ale hned děsit – drobné obavy provázejí každý vztah. Jejich prostřednictvím se připravujete na možný nepříjemný konec a zároveň tak zmenšujete bolest, která by vás postihla. Dejte si ale pořádný pozor. Lehká úzkost totiž může přerůst v úporný stihomam. Třeba když od svého milovaného nečekaně dostanete pugét růží a okamžitě pojmete podezření, že vám byl nevěrný a teď chce prohřešek napravit. A tak místo abyste se radovala z dárku, zuříte. Váš nebohý partner vás přitom třeba doopravdy chtěl „jenom“ potěšit. Vyhněte se proto podobným kolapsům a obdobné strachy si vyškrtněte ze života. Poradíme vám jak.
http://gty.im/700715829
První strach: „Nakonec zůstanu sama.“
Když už pětadvacetiletá Radka začne s někým chodit, strachuje se, že to s ní dotyčný nemyslí vážně. „Snažím se být co nejvzornější partnerkou. Hrozně se bojím rozchodů a nechci, aby mě muži opouštěli. Poslednímu příteli jsem udělala první poslední. Dokonce jsem se s ním milovala, i když jsem měla náladu pod psa a orgasmus jsem musela předstírat. Abych si ho udržela, jednou jsem mu dokonce potajmu vzala náhradní klíč od bytu, a když byl v práci, přišla jsem mu tam poklidit a vyprat prádlo. Bohužel mou snahu vnímal jako zasahování do svého soukromí. Když večer dorazil domů, rozzuřil se a do hodiny se se mnou rozešel,“ komentuje Radka, která tak sama přispěla k tomu, čeho se nejvíc bála – zůstala sama.
V čem to vězí: Za snahu navázat pevný vztah za každou cenu často může nízké sebevědomí. Na ně jste si mohla zadělat už v dětství, pokud jste kupříkladu vyrůstala s příliš zaneprázdněnými rodiči nebo jste ve škole zrovna nezářila. Podvědomě jste si tak vytvořila pocit, že lidem nestojíte za pozornost, a začala jste se v tomto přesvědčení utvrzovat.
Jak s tím zatočit: Přestaňte se snažit současný partnerský stav vylepšovat, utužovat a hrát si na stroj na lásku. Buďte sama sebou a nechte věci plynout. Spíš než abyste se každý den stresovala, co by mohlo být, zaměřte se na to, co už je na vztahu skvělé teď.
Druhý strach: „Určitě mi nakonec ublíží.“
„Kdykoliv se s někým cítím skutečně šťastná, popadne mě nevysvětlitelná úzkost, že tahle pohádka brzy skončí,“ stěžuje si sedmadvacetiletá Hanka. „Loni jsem se zamilovala do bratra své nejlepší kamarádky a nádherně nám to klapalo. Po pár týdnech jsem ale znejistěla. Přepadl mě strach, že čím líp se budu cítit, tím hůř nakonec skončím. Začala jsem náš vztah podvědomě brzdit a vyčítala si, že ho tak silně prožívám. Nevím, jestli Petr mou úzkost nějak vycítil, ale do měsíce se se mnou rozešel. Tvrdil, že už se mnou není legrace. Z rozchodu jsem se dostávala sedm měsíců.“
V čem to vězí: Základní chyba spočívá ve skutečnosti, že místo abyste si vztah užívala, soustředíte se na jeho konec. Sama sebe navíc přesvědčujete, že dopadne špatně. Jako byste cítila potřebu se potrestat za to, že je vám dobře. Nevědomky se pak chováte, jako by už ke špatnému konci došlo. Váš partner to pozná a vezme do zaječích. Příčinou vašeho přeladění mohou být špatné zkušenosti nebo pocit viny, když si dopřáváte něco báječného.
Jak s tím zatočit: Nevracejte se k minulým vztahům a nerozebírejte příčiny jejich krachu. Navíc zapomeňte na to, že by vaše nynější láska měla někdy skončit. Stačí, když si začnete naplno užívat, co se právě děje. Jako svou mantru si opakujte: „Obavy jsou zbytečné. Na tom, že se cítím dobře, není nic špatného. Zasloužím si to.“
http://gty.im/556565253
Třetí strach: „Nejsem pro něho dost dobrá.“
„Kdykoliv vyrazím na rande, snažím se předstírat, že mám vyšší vzdělání a lepší práci,“ vysvětluje svoji strategii třiadvacetiletá Věra. „Jenomže vždycky, když se nakonec podřeknu, že skládám housky v pekárně, zájem mých partnerů ochabne. Jsem přesvědčená, že kdybych měla lepší místo, dobrou školu a plat, mohla bych mít skvělého přítele. Takhle zůstávám sama.“
V čem to vězí: Pokud se považujete za nedostatečně přitažlivou, zábavnou a chytrou společnici, často od sebe odháníte partnery, aniž si to uvědomujete. Jejich nezájem vás pak jenom utvrzuje v tom, že jste měla pravdu a opustili vás proto, že jste nebyla perfektní. Ve skutečnosti jim vůbec nedáváte ani tu nejmenší šanci poznat, jaká doopravdy jste.
Jak s tím zatočit: Každý by chtěl na sobě něco změnit, ale je nesmysl, že by váš přítel od vás očekával tytéž přednosti, po nichž toužíte vy. Třeba na vás právě miluje vaši zranitelnost, která mu dává pocit mužnosti, zatímco vy se snažíte ji zničit a chovat se jako sebevědomá žena. Pak se není čemu divit, když se s vámi rozejde. Proto se namísto násilné změny charakteru zaměřte na to, v čem jste skvělá, co vám přináší radost, a chovejte se přirozeně. Vaše upřímnost nápadníka dočista odzbrojí a on určitě nezmizí za prvním rohem.
Čtvrtý strach:„Už mu nemůžu věřit.“
Devětadvacetiletou Lucii podváděli hned dva předchozí partneři. Proto už dnes nedokáže žádnému muži důvěřovat. „Když přijde Martin pozdě večer domů, nevěřím mu, že musel zůstat v práci přesčas. Sice mi přísahá, že na nevěru nemá čas ani pomyslet, natož ji realizovat, ale já mu prostě nemůžu uvěřit.“
V čem to vězí: Zárodky vaší nedůvěry mohou tkvět jako u Lucie v bolestných předchozích zklamáních nebo se ve vás zakořenily už v raném dětství. Pokud třeba otec často porušoval sliby, které vám dal, nevědomky tak ve vás vytvořil přesvědčení, že všichni muži lžou
a není radno se na ně v ničem spoléhat.
Jak s tím zatočit: Musíte si uvědomit, že každý člověk je originál a soudit nic netušícího přítele jenom kvůli trpké zkušenosti z minulosti by bylo nefér. Namísto toho vyzvěte své předsudky na souboj, a pokud se přítel zdrží v práci déle, nepodezírejte ho, že si právě užívá se svou kolegyní. Naopak si představte, že se zdržel proto, že pro vás dva vydělává na společný romantický víkend. Dokud o vás nepřestane jevit sexuální zájem a jeho košile nebude cítit cizím parfémem, není důvod se plašit strachem z nevěry.
Pátý strach: „Budu-li na něm viset, zdrhne (opustí mě).“
„Nedávno jsem si uvědomila, že pokud svému partnerovi vyznám lásku, vylekám ho a začne se snažit ze vztahu vycouvat,“ komentuje své zjištění čtyřiadvacetiletá Monika. „Od té doby si dávám velký pozor, aby mi neutekla slovíčka ,miluji tě’ příliš často.“
V čem to vězí: Moničino přesvědčení sice může být v určitých případech správné, ale je mnohem pravděpodobnější, že chladným přístupem většinu vášnivých partnerů zcela odradíte. Pokud ale schválně dáváte najevo, že vás vztah nezajímá, často tak sama způsobíte jeho krach. A to proto, že váš drahý postrádá jakékoliv ujištění, že o něho skutečně stojíte.
Jak s tím zatočit: Nemusíte mu pateticky vyznávat lásku a každou druhou větu do telefonu prokládat obehranými vyznáními. Právě to by ho mohlo po čase obtěžovat. Úplně postačí, když mu pokaždé, když jste spolu, dáte najevo, jak je pro vás nenahraditelný. Použijte zamilovaný pohled a roztouženou řeč těla. Pochopí vás lépe, než kdybyste si nechala na hýždě do srdíčka vytetovat jeho jméno a denně mu nechávala zamilované vzkazy na záznamníku.
