Egypt
„Těšila jsem se na práci v horké zemi, rychle mě však zchladila absolutní nespolehlivost místních. Domluvíte si s někým schůzku a on na ni dorazí v lepším případě o dvě hodiny později, v horším nepřijde vůbec. A samozřejmě bez omluvy. Vztekat se nepomůže. Jenom se dozvíte, že jste netolerantní a protivná. Šéf se třeba objevil na poradě o čtyřicet minut později a bezelstně oznámil, že se zdržel s manželkou na svačině. Hodilo se to, když jsem zaspala – nikdo mi nevynadal.”
Sylvie, 28 let
Mexiko
„Plánovala jsem, že budu v pět hodin vyrážet z kanceláře rovnou na pláž, a zatím jsem do práce jezdila na osmou a domů mohla odjíždět až po sedmé večer. Do pracovní doby se totiž započítávala tříhodinová polední pauza! Všechny důležité věci se tu vyřizovaly na obědě o mnoha chodech. Při jídle se domlouvaly obchody i povýšení. Zírala jsem, jak dlouze se moji kolegové cpou. Když jsem jim vyprávěla, že v Česku máme na oběd jenom půl hodiny, mysleli si, že si z nich utahuju.“
Alexandra, 23 let
Čína
„Po jedné schůzce s klientem mi šéf vyčetl, že jsem působila příliš arogantně. Když jsem chtěla vědět, co bylo špatně, oznámil mi, že jsem se dopustila neodpustitelné neslušnosti: dívala jsem se klientovi zpříma do očí. To se v Číně při obchodním jednání považuje za projev agresivity. Zvláštní také je, že se tam lidé oslovují příjmením. Dost dlouho jsem si zvykala, že na mě volají ,Černá’.“
Agáta, 34 let
Švýcarsko
„Začala jsem ve Švýcarsku dělat marketing jednomu obchodu s designovým nábytkem. Na vánočním večírku jsem potkala ohromně sympatickou novinářku, se kterou jsme prokecaly večer. Dominika mi nadšeně slibovala, že o naší firmě napíše velký článek. Za takovou reklamu by mě šéf pochválil, takže jsem s radostí souhlasila. Moc jsem ale Dominice nevěřila, protože dobře vím, jak dopadají sliby dané na flámu po pěti mojitech. Jenže Dominika se hned po svátcích objevila ve dveřích mé kanceláře s diktafonem a spoustou otázek na náš obchod. Prohodila jsem něco ve stylu ,Nečekala jsem, že vážně dorazíš.’ Nechápala, proč jsem brala její slovo na lehkou váhu. Snažila jsem se jí vysvětlit, že v Čechách sice lidé naslibují hory doly, ale pak z toho dodrží jen zlomek. Šokovalo ji to. Ve Švýcarsku má totiž ústní dohoda stejnou váhu jako písemná smlouva.“
Vendula, 24 let
Irsko
„Pracovala jsem v malém městě ve vnitrozemí, kde se ženy oblékají dost cudně. Buď kvůli chladnému a vlhkému počasí, anebo proto, že jim vyzývavý ohoz zakazuje víra. Moje kamarádka, která sehnala práci v turistické informační kanceláři, měla dovolenou sukni do půli lýtek a nulový výstřih. Já pracovala v knihovně, a tak jsem usoudila, že do takového zaměstnání se mohu oblékat, jak se mi líbí. Když jsem ale dorazila v sukni nad kolena, vedoucí mě pohoršeně poslala domů převléknout. Prý vypadám jako coura.“
Darja, 26 let
Švédsko
„Všichni moji kolegové si tykali a oslovovali se křestním jménem, takže jsem usoudila, že se kamarádí. Chtěla jsem taky rychle zapadnout, a tak jsem v kuchyňce začala dvěma spolupracovnicím vyprávět o své ranní hádce s přítelem. Jen se rozpačitě pousmály, podívaly se po sobě, zamíchaly si kafe a zmizely. Pomyslela jsem si, že jim asi přijdu nesympatická a nezajímavá. Teprve později mi jedna kolegyně vysvětlila, že ve firmě si sice kolegové tykají, ale důvěrnosti si nevyprávějí. Důsledně totiž oddělují soukromí a práci. Další trapas jsem udělala, když jsem v den svých narozenin přinesla do kanceláře víno. Kolegové na mě překvapeně zírali, jako bych vytáhla z tašky dynamit. V pracovní době se totiž ve Švédsku nepije. Nikdy!”
Petra, 25 let
Japonsko
„Potřebovala jsem mluvit se šéfem, ale v kanceláři jsem ho nezastihla a mobil měl vypnutý. Jeho asistentka mi prozradila, že vedoucí odpočívá v relaxační místnosti a nepřeje si být dvacet minut rušen. Užasle jsem zjistila, že ve firmě funguje jakýsi kumbál s tmavými závěsy a gaučem, kam se může přijít kdokoliv na půl hodiny natáhnout a schrupnout si. Brzy jsem ho začala taky využívat, protože krátký spánek mě úžasně osvěžoval! Oznámit českému šéfovi, že si jdu v pracovní době dát dvacet, dostala bych místo pauzy padáka.“
Olga, 27 let
Velká Británie
„Zaskočilo mě, kolik času moji kolegové tráví v práci. Přímo v budově firmy se hrál squash, ping-pong a chodilo se do posilovny. Kolegové tam po práci pobyli dvě hodiny a pak jeli domů rovnou spát. Přitom se ale ve skutečnosti moc nepřátelili. V Británii se totiž kamarádíčkování na pracovišti nenosí. Denně tu spolu sice lidé pracují a sportují, ale pořádně o sobě nic nevědí. Nikdy dřív ani později jsem neviděla tolik osamělých lidí pohromadě.“
Linda, 22 let
Súdán
„Jako zdravotní sestra jsem vyrazila na stáž do Súdánu. Ženy se tam zahalují, takže k sesterské uniformě patří i černý šátek, ze kterého nesmí vyčnívat nic než obličej. Když mi jednou vyklouzl pramen vlasů, lékař udělal scénu, že ho pohoršuju a rozptyluju při práci. Od té doby už jsem si na vlasy raději plácala tuny tužidla, aby pod šátkem držely v ulízlém drdolu. Byla jsem tam s přítelem-lékařem, a když mě vzal na chodbě za ruku, dostali jsme vynadáno, že se chováme nevhodně!“
Hana, 30 let
Když tam jedete
Tyhle rady vám v cizině zachrání kariéru:
? Ve většině evropských zemí se toleruje zpoždění maximálně o patnáct minut, pak už si koledujete o průšvih. Švýcaři nebo třeba Finové chodí většinou na minutu přesně.
? Když vás v Dánsku, Švédsku nebo v Německu při debatě se šéfem či klientem vyruší mobil a vy ho zvednete, totálně se znemožníte.
? Pokud v Egyptě po někom něco chcete, je běžné přinést mu dárek. Za úplatek ho nikdo nepovažuje. Když někdo zaskočí prezentem vás, sluší se přijmout.
? Ve Švédsku a Švýcarsku se cení skromnost. Jestliže budete každou druhou větu začínat slovíčkem „já“, chválit se nebo nosit okázalé značkové doplňky, zaškatulkují si vás jako náfuku.
