Občas už ji to vážně unavuje. „Ze všech večírků odcházíme s posledními. Martin tlachá o nesmyslech s lidmi, které ani pořádně nezná, zatímco mě akce se spoustou cizích lidí otravují,“ líčí třicetiletá překladatelka Eliška.
„Na dovolené se pořád dává s někým do řeči. Na pláži třeba domluví večerní grilování s lidmi, kteří mají deku vedle nás. Skoro nikdy spolu nejsme sami. Na začátku mě to bavilo, ale teď už začínám trochu pochybovat.“ Taky vám drahý něčím vytrvale brnká na nervy?
Myslíte, že byste k sobě potřebovala spíš někoho, kdo není takový bordelář, puntičkář nebo škrt? Ale co když je to právě naopak a partner vám život obohacuje – a dokonce právě těmi svými vrtochy. Zkuste se na jeho údajné chyby a na váš vztah podívat jinýma očima.
Je to mimozemšťan!
Když jste se seznámili, možná vás na něm přitahovala právě jeho jinakost. „Ve vztazích často chceme, aby partner byl to, co nejsme,“ vysvětluje americká psychiatrička a spisovatelka Julie Hollandová v knize Náladové&protivné (vydala Grada). „Určité chování u druhých je ozvěnou dávných, potlačených částí nás samých.“ Co to znamená?
V dětství jste se nejspíš postupně měnila tak, aby s vámi dospělí byli spokojení. Třeba jste se pod jejich vlivem naučila skrývat svoje potřeby, neprojevovat prudké emoce… A pak najednou v dospělosti potkáte muže, který se projevuje jako uragán.
Emoce z něj tryskají, okamžitě vám vyklopí všechno, co zrovna cítí. Jako bytost z jiné planety, která vás očarovala. Aniž byste si to rozumem zdůvodnila, podvědomě cítíte, že vás dokonale doplňuje. Jenže jakmile počáteční zamilovanost vyprchá, jeho jinakost vás začne štvát.
„Uvědomujeme si, že člověk, za kterého jsme se vdaly nebo se k němu jinak připoutaly, je úplně jiný než my, a že se musí změnit, nebo budeme nuceny něco udělat,“ popisuje Julie Hollandová, expertka přes ženskou duši a vztahy. Co s tím? Když vás partner najednou něčím rozčiluje nebo znervózňuje, vyplatí se odpoutat soustředění od jeho chyb, nepřemýšlet o rozchodu. Místo toho se otočte a podívejte se sama na sebe.
Co vás naučil?
Položte si otázku: „Proč mi vlastně vadí, že skladuje v jednom šuplíku dohromady ponožky, složenky a obaly od sušenek?“ Odpověď vás možná překvapí jako pětatřicetiletou Alici.
„Najednou jsem pochopila, že Petrovi tu jeho uvolněnost vlastně závidím. Rodiče mě učili, že musím mít vždycky všechno v naprostém pořádku – že chaos je projev slabosti. Na Petrovi mě zpočátku fascinovalo, že žádná pravidla nedodržuje, ale brzy mě ta jeho rozevlátost začala iritovat. Jenže je zároveň pravda, že mi svým bohémstvím zpestřuje a zjednodušuje život! Třeba o víkendu prohlásí, že je nesmysl dělat generální úklid, když je venku krásně, a vytáhne mě k vodě. Nebo se cestou na návštěvu stresuju, že jsme nezvládli koupit pozornost pro hostitele, a Petr přibrzdí u krajnice, naškube z keře šeřík a prohlásí: ,Tak přivezeme aspoň kytku.‘ A mně dojde, že se nic hrozného neděje a že se dá improvizovat.“
Pořád nemůžete přijít na to, k čemu jsou vám jeho chyby dobré? Zkuste se v myšlenkách vrátit do doby vašeho seznámení. „Protikladného partnera si často podvědomě přitahujeme právě ve chvíli, kdy nám na sobě něco vadí nebo chybí. Mnohdy pak potkáme takového muže, který tyto chybějící vlastnosti má a jakoby nám ukazuje (aniž by o tom sám věděl), jak s nimi zacházet,“ vysvětluje psychoterapeutka Tereza Zahrádková z pražské poradny Santea (seberozvijeni.cz).
„Chcete na sobě něco změnit a život vám dá příležitost a pošle vám někoho, kdo už tohle ovládá. Jestliže například neumíte moc komunikovat s lidmi, oslní vás partner, který je výřečný a společenský. Jeho zase může upoutat žena, která je spíše tichá a introvertní, připadá mu tajemná a zajímavá právě tím, jak dokáže být uzavřená a vystačí si sama.“
Zamilujte se do sebe
Nemá smysl chtít po protějšku, aby byl stejný jako vy. „Jestli jste si vybrala introverta, nemůžete po něm pak chtít, aby se zcela změnil. To už by nebyl on. Jde o to, naučit se tolerovat ve vztahu druhého, ale i sama sebe,“ vysvětluje Tereza Zahrádková.
Snažte se přijmout fakt, že jste prostě unikát stejně jako váš přítel. Neměňte se kvůli němu, ale užívejte si všechno nové, co vám do života přinesl. Vadí vám třeba, že tráví večery zkoušením s kapelou nebo že s vámi v posteli spí jeho dva labradoři? Zkuste se na situaci podívat z pozitivní stránky. Třeba vám dojde, že jste díky jeho muzikantské vášni nebo při venčení milencových čtyřnohých přátel poznala fajn lidi. Negativní myšlenky typu „kdyby nelezl po horách, byla bych s ním šťastnější“ si prostě zakažte, protože vás nikam neposouvají.
„Pozice v józe, které nejvíc nesnášíte, jsou právě ty, jež vaše tělo s největší pravděpodobností nejvíc potřebuje. Proto jsou pro vás nejobtížnější. Odhalují vaši slabost, ty nejnepružnější části. A v životě jsou lidé, které považujete za nejproblematičtější, nutně ti, kteří vás můžou nejvíc naučit,“ vysvětluje Julie Hollandová. Ve šťastném vztahu rozhodně není cílem splynout v jedno tělo a jednu duši. Spíš si lásku představte jako situaci, kdy s partnerem sedíte u jednoho stolu a každý jste na něj přinesl jiné dobroty. Ty si pak společně vychutnáte.
