Kalhotky. Podprsenka. No jistě, funguje to: už ta slova napsaná na papíře probouzejí ve většině z nás myšlenky na nejpříjemnější pocity, jaké kdy zažijeme. Prolhané push-upky, decentní saténové povlaky, bavlněné soupravy nebo průsvitné okrajkované sestry tang – ano, my vám dobře rozumíme. Jenže naše vnímání prádla se často vymyká logice. Proto ještě než mezi půlky zasunete svůdnou šňůrku svých tang, čtěte, kam se s ní až můžete prořezat. Váš arzenál by nás totiž mohl odrovnat jako žralok partu tučňáků.
Názor č. 1: „To je parádní fór!“
„Hele, ty mě znáš, já nejsem žádná třasořitka,“ poučila mě kamarádka, čímž chtěla naznačit, že si z pár galusek kolem břicha nic nedělá, „a obvykle nosím úplně normální prádlo. Jednou jsem chtěla Tondu překvapit a koupila si parádní vínový kompletek. Kalhotky jak nic a podprsenku ve tvaru dvou fíkových listů. Osprchuju se, navoním – Tonda zatím leží v posteli a čte – a pak shodím župan a vrhnu se na něj. A co myslíš, že udělal?“ Už jsem trochu tušil a nemýlil jsem se. „Nejdřív na mě zíral jako na ufona, pak se začal kousat do rtu, fakt se snažil, ale nakonec se úplně sprostě rozchechtal. Ptal se mě, co to mám na sobě z nití a jestli se může mrknout, kam až vede ta šňůrka, co mi roste z konce páteře. Já už se chtěla vzteky rozbrečet, ale nakonec to zachránil tím, že mě prý má stejně nejraději úplně bez prádla a že bych si těmi popruhy mohla ublížit. Občas ale chce, abych si to oblékla – měli bychom prý do sexu dostat trochu humoru. Jako by nestačilo, jak vypadá on.“
Tip: Jestliže máte trochu objemnější záď a ráda na ni upozorňujete, tanga těžko něco nahradí.
Názor č. 2: „Jé, vy je máte pěkná!“
Martin je nešťastná povaha: nesmělý sexuální maniak. Díky módní kombinaci tang a džín se sníženým pasem má ovšem jednodušší život, protože pohled na kus prádla v něm rozpoutá takovou hormonální bouři, že by v tom okamžiku oslovil i anglickou královnu. „Jednou jsem čekal na tramvaj a po nástupišti se procházela neskutečná klisna,“ vyprávěl zastřeným hlasem, poznamenaným silou toho zážitku. „Vysoká, dlouhé nohy a tak nízké bokovky, že jí bylo zezadu vidět celé tangové ,téčko’. Vysloveně mě provokovala a nakonec se zastavila přímo přede mnou, abych si mohl tu nádheru pořádně prostudovat. Byl jsem sice nervózní jako pes, ale nakonec jsem jí poklepal na rameno a prohodil, že je má fakt pěkná, teda ta tanga. Docela ji to potěšilo a za pár hodin jsem měl šanci prostudovat i horní díl.“
Tip: Vystavenou gumu od kalhotek můžete vybavit vzkazem podle nálady – třeba „dneska ne!“ nebo „pojď za mnou a mlč“.
Názor č. 3: „Jen žádné divadlo.“
„Mě striptýz vůbec nevzrušuje,“ uvažoval kamarád. Seděli jsme v nočním klubu a u tyče pracovala go-go tanečnice. „Podívej se třeba na tuhle holku,“ ukázal k vlnícímu se tělu v rudočerných krajkách. „Je to celé úplně studené a její prádélko mi přijde jako nějaký průmyslový nástroj. Prostě maká a snaží se nás oblbnout jako reklama. Já mám raději, když se žena svléká úplně normálně, a ještě lepší je, když ani neví, že se na ni dívám. Když si sundá běžné kalhotky a podprsenku, hodí je přes držák na ručníky a pak se začne sprchovat a mydlit a všechno se jí to přirozeně a přitom perverzně vlní a třese,“ zasnil se a hodil do sebe dalšího panáka tequily. „A koho takhle šmíruješ?“ chtěl jsem vědět. Posolil si plátek citronu. „Teď už je to těžké, nemám na dveřích od koupelny klíčovou dírku, ale jako kluk jsem detailně studoval babičku. Člověče, ty její obrovské bílé spodky, to byl rajc!“ Spolkl žluté kolečko i s kůrou, svraštil obličej, ale zpod citronové grimasy čišela směs sentimentu a naprosto dokonalé slasti.
Co my to: Voyeurům se prostě nezavděčíte.
Názor č. 4: „Sbírám prádlo. Zn.: Jen použité.“
„No tak jsem asi fetišista,“ uznal Petr, můj spolužák a majitel zajímavé sbírky. Před námi ležela krabice s několika desítkami šustivých balíčků. Na každém z nich štítek s asi takovýmto nápisem: Ivana, 23. září 2003, 26 let; Magda, 1. června 2001, 20 let. Uhodla jste: Uvnitř každého pečlivě zalepeného sáčku přechovával relikvie – kalhotky. „Asi před pěti lety jsem se doslechl, že v Japonsku existují kšefty, kam holky prodávají své použité spodky a chlapi je pak kupují a užívají si tu vůni. Přišlo mi to jako geniální nápad a okamžitě jsem založil vlastní sbírku. Ty holky ani nevědí, co nosí za vzácnost. A nejvíc se cení panny,“ ukázal na pár sáčků označených červeným kolečkem. „Chceš si přivonět? Tohle je úplný poklad,“ zamával mi před nosem Petrou, 3. ledna 2000, 17 let. S díky jsem odmítl a položil svou pracovní otázku. „Tanga? Ta jsou sice pěkná napohled, ale z parfumerského hlediska dost nevýhodná – málo absorpční plochy, chápeš? V těch nitích se aroma dlouho neudrží. Nejlepší je bavlna,“ vytáhl další exemplář připomínající polštářek. „To jsou tvoje trenýrky?“ Zašklebil se a obrátil ho cedulkou ke mně: Alice, 2002, 36 let. „Sousedka,“ usmál se. „Nosila je kvůli mně celé tři dny.“ Vzápětí vášnivě škubl za pásku, a než slastí přivřel oči a zabořil nos do měkkého hnízda, rozvinula se mi před očima růžová plachta s modrými tečkami. Ze všeho nejvíc připomínala vlajku rozlehlé, ale soudě podle Petrova výrazu dozajista rajské země.
Tip: Takže už víte, proč založit butik a co v něm prodávat.
Názor č. 5: „Hrajme fér.“
„Chápej, my už spolu chodíme osm let,“ začal kamarád Jirka. „Devět, brouku,“ ozvala se jeho přítelkyně Marta. „No – a jsme u toho hned na začátku. Prostě se známe šíleně dlouho, a když vidíš tělo toho druhého už po tří tisící devadesáté osmé, tak se může stát, že už tě až tak nebere. Když z něj sundaváš pořád tytéž slipy…“ „Nebo podprsenky,“ vmísil se Jirka, „tak si jednoho dne řekneš, že by to chtělo oživit.“ „A pořádné sexy prádlo,“ pokračovala Marta, „byla příjemná změna i pro mě, člověk si pak aspoň připadá jako něco jiného než sestra, služka, kuchařka…“ „Nech toho,“ uzavřel to Jirka. „Zkusit to ale můžou oba, proč by to mělo být jen na mně, že jo,“ nedala se Marta, Jirka se nadzvedl na židli a trochu si sroloval bok džín. Pokud jsem si dobře všiml, ten černý pásek zaříznutý do boku měl v sobě pár zlatých nitek.
Tip: Nosí tanga sám od sebe? Zjistěte, jestli nemá přítele.
Názor č. 6: „Podle nálady.“
Má oblíbená kamarádka Jitka si mi nedávno postěžovala, že nemá styl. „Já se v sobě nevyznám – každou chvíli nosím něco jiného, jednou jsem za modelku, jindy vypadám jako bezdomovkyně z nádraží. Jako kdybych si zkoušela různé role. A to se týká i spodního prádla. Mám doma snad všechny typy a někdy si klidně vezmu kalhotky i podprsenku v úplně jiném stylu. Kdyby mě přejelo auto a odvezli mě do špitálu, dostanou doktoři takový záchvat smíchu, že mě nezvládnou oživit. Zjistila jsem ale, že když si na sebe vezmu sexy model, dodá mi to vnitřní sexuální sebevědomí, úplně jinak chodím, víc vrtím zadkem – což mě trochu štve, protože bych se neměla nechat ovlivňovat nějakým hadrem, ne?“ „A jaké prádlo máš dneska?“ vyzvídal jsem. „Ale teď jsem ti nějaká úplně bez nálady,“ vzdychla a já si uvědomil, že z jejího trika na mě míří dva velmi zřetelné špunty.
Tip: Jestliže váháte, jak sladit obal s jádrem, vyrazte naostro. Kdo mlčí, nelže.
Na závěr citlivé doporučení.
Myslím, že povaha nástroje, kterým se bráníte proti gravitaci, je výsostně vaše věc. Když se budete cítit skvěle v sexy prádle na ostrově, kde žije jen pár impotentních papoušků, jen do toho. A jestliže máte chuť vyrazit na mejdan v jégrovkách po babičce, taky se do ničeho nenuťte. V prvním případě vás místní ptáci budou ignorovat – a bavlněné spodky z vás udělají hvězdu večírku. Pokud vám je nějaký sběratel nesloupne už v předsíni.
