Podle mého kamaráda jsem asi blázen. Během líčení jedné dramatické situace jsem několikrát zaklepala na dřevo, třikrát jsem ho okřikla, že mluvení o neštěstí opravdu přináší smůlu, a pak jsem vyrukovala s historkou se dvěma rozbitými zrcadly, kvůli kterým se mi smůla lepí na paty už pár let.
„Přece nebudeš věřit pověrám! Ve svém věku, v téhle době a se svým vzděláním.“ Kamarád je matfyzák. Kdysi býval zábavný a jako správný Vodnář oplýval fantazií, ale s postupujícím věkem se z něj stává nudný programátor. Hlavně že si vše umí vědecky vysvětlit a žádné kočky ani zrcadla ho nezaskočí. „Vzdělání s tím vůbec nesouvisí. Prostě si nemůžu pomoct. Když nastane nějaká událost spojená s pověrou, minimálně se vyděsím, pokud pověra neslibuje nic příznivého, nebo se zaraduji, jestliže naopak slibuje štěstí a splněné přání.“
Počítat se musí se vším
Naši předkové o pověrách věděli své. Dříve si lidé nedokázali vysvětlit nejrůznější přírodní jevy a události s nimi spojené, a tak vznikaly nejen pověry, ale především báje, mýty, legendy a pověsti. Pověry však mezi vymyšlenými příběhy zaujímají zvláštní postavení. Jejich úkolem nebylo pouze vysvětlovat, ale zejména omlouvat a ospravedlňovat – povětšinou samozřejmě sebe, své neúspěchy a selhání. Když se něco nedařilo, dotyčný prohlásil, že přece viděl ve snu stařenu, rozbil zrcadlo, vstal špatnou nohou z postele, případně tou nesprávnou nohou vykročil z domu, a nikdo ho nepovažoval za neschopného břídila. Měl jenom smůlu a to se může stát úplně každému.
A také se stane, protože osud nenaděluje nikomu jen to dobré, a to z naší strany vyžaduje pochopení a toleranci k jeho prohřeškům, neúspěchům a chybám. Pověry také vznikly až jako důsledek špatného životního období nebo nečekané nepříznivé události. Nejprve se stal konkrétní čin a teprve poté se hledalo vysvětlení. V praxi to mohlo vypadat přibližně takto: Kůň na vyjížďce špatně šlápl, jezdec spadl a zlomil si nohu, a když uvažoval, jak se to asi mohlo stát, vzpomněl si na černou kočku, která mu přeběhla přes cestu...
>> Černá kočka přes cestu
Kočky se stahovaly k lidským obydlím, nechávaly se krmit, někdy pohladit, ale ne zcela ochočit. Navíc mají zvláštní oči s panenkami, které se ve světle stáhnou v uzounkou čárku, a to jim dodává démonického vzezření. Černá kočka symbolizovala peklo, potažmo Lucifera. Setkání s čertem nahánělo strach, a když navíc někomu zkřížil cestu, nedalo se očekávat nic pozitivního. Současní biologové mají jasné vysvětlení. Kočka je prostě samotářské zvíře, které nežije na rozdíl od psů a lidí ve smečkách. Oči jsou přizpůsobené lovu v šeru a tím pádem se panenky za jasného světla stahují. Nic démonického na ní není. Černých koček běhá po silnicích a ulicích spousta, takže na tuhle pověru raději vůbec nemyslete. Komu by také malé neškodné zvířátko mohlo ublížit? Jenom myším.
>> Rozbité zrcadlo
Pověry o zrcadlech a sedmi letech smůly, jestliže je rozbijete, patří k nejznámějším a svým způsobem nejzávažnějším. Sedm let neštěstí a morových ran je přece jenom hodně silné kafe. Představte si, že ještě než uběhnou, podaří se vám rozbít další. To znamená, že se nacházíte v jakémsi průniku, kdy jde opravdu do tuhého. Zrcadla mají spousty významů a spousty symbolů. Symbolizují kupříkladu lidskou duši, jsou oknem do svědomí a jsou důležitou součástí všech možných mystických příběhů. Ty by se bez zrcadel vůbec neobešly. O zrcadlech se však také říká, že jsou falešná a že zkreslují. V tom případě by však nemuselo být zas až takové neštěstí jedno takové falešné zrcadlo, které vám stejně neukazuje pravdu, rozbít.
>> Sázka na třináctku
Třináctka je zvláštní číslo. Obecně je považována za smolné a pátek třináctého její negativní účinky ještě násobí, ale spousta lidí se naopak třináctky zastává a tvrdí, že je jejich šťastným číslem. Pověrčivých lidí, kteří z ní mají strach, je však většina, a proto i v současné době existuje množství hotelů, kde se pokoje s číslem třináct vůbec nenacházejí. Prostě nejsou. Stejné to může být i s patry, i když domů, kde chybí třinácté patro, je přece jenom mnohem méně než těch, kde nemají jen jeden pokoj. Smolná třináctka má svůj původ v bibli. Bylo nebylo, Ježíš měl dvanáct apoštolů. Ten třináctý se jmenoval Jidáš. Pověry úzce souvisejí s dobou vzniku a také s místem či náboženstvím.
Japonské náboženství se s Jidášem nesetkalo a tím pádem se v Japonsku třináctky nebojí. Za nešťastné a smolné číslo je tam považována čtyřka, protože se vyslovuje stejně jako smrt (shi). Z toho důvodu by se Japoncům neměly dávat dárky skládající se ze čtyř částí nebo čtyři dárky najednou. I tady je čtyřka v některých nemocnicích nebo hotelech vynechaná. Když už jsme u Japonska, Japonci nikdy nespí s hlavou obrácenou k severu, protože tak jsou ukládána mrtvá těla. Pokud uděláte chybu, vezměte papírek, napište na něj přání a pověste ho na strom. Sny se splní a ještě chrání před zlými duchy. Sny se plní i v případě, spíte-li na nějakém místě poprvé a zdá-li se vám sen. Sny však nemusí být pouze dobré, takže pozor. Jste-li pověrčiví a zastáváte-li názor, že než špatný sen, pak raději žádný, nespěte nebo si otevřete na dobrou noc víno.
>> Svatební (ne)štěstí
Pověry týkající se svateb a Vánoc by vydaly na samostatnou kapitolu. Takže... Neberte si na svatbu šperky s modrými kameny, protože ty symbolizují modřiny, kterých se pak dočkáte od manžela. Neukazujte se svému milému ve svatebních šatech před obřadem, jinak se brzy rozejdete. Zlé duchy a chudobu mohou prý zahnat plechovky za auty, které asi budete znát z amerických filmů. A ženich by měl nevěstu přenést přes práh nového domu, aby se v její dlouhé sukni nedostali dovnitř zlí duchové a nezačali škodit.
Novomanželé mají jíst z jednoho talíře, což symbolizuje vzájemnou harmonii, a rýže, kterou házejí svatebčané na novomanžele, zase symbolizuje plodnost. A tohle znáte asi všichni. Střepy (kromě těch ze zrcadel) přinášejí štěstí. Co se týče Vánoc, nepište nikomu zamilované dopisy, jinak váš vztah špatně dopadne. Na Štědrý den se také nesmí prát, přináší to smůlu. Kouzelnou moc prý mají vejce snesená 25. prosince a rovněž chleba upečený ve stejný den. Pokud máte pocit, že vás opustilo štěstí, můžete hledat příčiny v Novém roce. Možná jste jedli kuře či krůtu a ono vám zkrátka a dobře uletělo. Příští rok to zkuste napravit čočkou. Čím víc jí do sebe dostanete, tím víc peněz na vás čeká.
>> Klepejte, skákejte, házejte
Zrcadla, kočky, třináctka... Tohle všechno se dá anulovat správnými triky. Když vám vypadne řasa, hoďte ji za sebe a něco si přejte. To samé platí i v případě, když uvidíte padající hvězdu. Štěstí prý také přináší pohled na těhotnou ženu a něco pěkného se přihodí, pokud ve vaší blízkosti třikrát zavrká bílý holub. Štěstí přinese i špetka soli hozená za záda, čtyřlístky, kulaté kanály a pavouci. Nikdy pavouky nezabíjejte, na to si dejte obzvlášť pozor! Abyste něco nezakřikli nebo nepřivolali, klepejte na dřevo nebo si třikrát poskočte. Pořád si ale udržujte odstup.
Můj kamarád možná trochu bačkorovatí, ale v jedné věci má pravdu. Pověry byste si neměli nechat přerůst přes hlavu. Jakmile to jednou uděláte, už se z nich nevyhrabete. Existuje jedna židovská pověra, která má v sobě víc moudra než absurdity. Odpovíte-li na otázku, jak se máte, že špatně, bůh si řekne: „Ty že se máš špatně? Počkej, já ti ukážu, co je to mít se špatně. Odpovíte-li, že dobře, namítne: „Ty že se máš dobře? Počkej, teprve uvidíš, co je to mít se dobře...“
