Kdy: 1460
Kde: Španělsko
„Korzet s košíčky z vás udělá smyslnou bohyni,“ tvrdí burleskní tanečnice Dita von Teese. Nálezy z jeskyně u anglického Norfolku dokazují, že smyslnými bohyněmi se ženy chtěly stát už v mladší době kamenné. Na nalezených nástěnných kresbách jsou vidět dívky v těsných úborech ze zvířecí kůže, které nápadně připomínají budoucí korzety. Silueta přesýpacích hodin je odedávna znakem plodnosti, a tedy i ženské krásy. Název pro dámské spodní prádlo sloužící k utažení trupu pochází z latinského slova corpus (tělo) a do světového slovníku se dostal přes francouzštinu. Už antické Řekyně se stahovaly řadou několika pásků nad sebou, čímž kolem sebe vytvářely jakýsi skládaný korzet, a Kréťanky zase sázely na široké opasky, které jim přidržovaly i prsa. Ve starém Římě je nosili jako symbol luxusu dokonce i muži. Jediný korzet ze středověku, který se dochoval, je přísně střežen v depozitáři Národního muzea ve Španělsku. Pochází z roku 1460.
Korzety k sebeobraně
Milovnicí a propagátorkou korzetů byla francouzská královna Kateřina Medicejská. V létě roku 1550 uspořádala během letních slavností netradiční klání. Dvorní dámy pozvaných šlechtičen se účastnily soutěže o nejútlejší pás a kronikář zaznamenal, že „ani jedna z královniných dvorních dam nemá pás širší než 15 palců (38 centimetrů) a některé dokonce jen 13 palců (33 centimetrů)“. Královna soupeřila v dokonalosti hlavně se svou sokyní a královou milenkou Dianou de Poitiers, a proto kvůli vítězství stáhla do korzetu dokonce i těhotné dvořanky! Tehdy se začaly prosazovat korzety vyztužené železnými pásy, které dámu ještě víc zúžily, jenže jejichž nošení bylo bolestivé jako mučení a působilo migrénu, potíže při porodu i třeba neplodnost.
Ženy přeštípnuté v pase také nemohly pořádně dýchat a často omdlévaly, z čehož se udělala přednost – dobře vychovaná dívka prostě občas musela ve společnosti ztratit vědomí. Už tehdy začali proti korzetům vystupovat lékaři a tvrdili třeba, že sevření ženám kazí dech a otvírá dveře zničujícímu zahnívání. Do výztuží se postupně začaly kromě kovu používat i velrybí kosti či slonovina, drahé modely si ale mohly dovolit jen aristokratky. Když chtěl mladík slečnu potěšit, vyrobil a věnoval jí výztuž vlastnoručně vyřezávanou. Některé ženy nosily výztuže ve tvaru nože, které mohly použít i pro sebeobranu. Později se korzety začaly používat i jako svrchní oděv a oblíbili si je i muži. Anglický král Jiří IV. nosil korzet vyrobený pro obvod pasu 127 centimetrů. Bez něj mu břicho údajně viselo až po kolena. Do korzetů se šněrovali kvůli elegantní vojenské figuře i důstojníci.
Symbol dobrých mravů!
Čím těsnější korzet, tím čistší mravy, tradovalo se ve viktoriánské Anglii. Počátkem dvacátého století vymyslel návrhář Paul Poiret korzet, který už nedeformuje tělo, začaly se však objevovat i názory, že když ženy krunýře opustí, zkřiví se jim páteř, protože už jim příliš zeslábly zádové svaly. Po první světové válce se korzety začaly vyrábět sériově z levnějších materiálů. Zlatá éra korzetů ale pomalu končila. Ve třicátých letech se objevily první elastické podpory navržené pro sport, které formovaly břicho a boky, ale nestahovaly pás. Emancipované ženy ale korzety odkládají a nosí raději pohodlnější podprsenku. Jejich věrnou nositelkou dál zůstala třeba Marlene Dietrichová a na siluetě přesýpacích hodin postavila svůj sex-appeal také Marilyn Monroeová. Z módy korzety definitivně vytlačila květinová generace v šedesátých letech a s plnou parádou je znovu uvedla na scénu až Madonna. Pamatujete legendární kousek od Jeana Paula Gaultiera z jejího turné v roce 1990? Korzety se staly hitem i letošní sezony – nosí se hlavně s kalhotami s vysokým pasem či s volným sakem a šortkami. „V mém šatníku zabírají nejvíc místa,“ přiznává zpěvačka Beyoncé.
