The Ocean Battle – bitvy nad Pacifikem

Na Plných hrách máme stále více her s velice povedenou vizuální stránkou. Po bombě v podobě Racera a rozhodně nadprůměrném Tropical Stormu přichází hra z japonské produkce, v níž si ve velice zdařilém leteckého simulátoru zalétáte nad Pacifikem.

The Ocean Battle je zajímavá například už tím, že se z releasu hry vůbec nedozvíte, kdo ji vyrobil. Nikde není žádný readme soubor, instrukce, nic. Po spuštění hry se vám na obrazovce ukáže pěkné intro na černém podkladu, psané japonskými znaky (stejně je tomu i u briefingu u jednotlivých misí, takže co musíte udělat a proč se bohužel nedozvíte). Ihned po vstupu do hry vás ale jistě ohromí rozlehlost plochy, po níž se pohybujete, a vizuální zpracování. Dovolil bych si jej přirovnat ke staršímu F-22 Lightning 2 od NovaLogic (snad ještě dosovskému). Vaše letadlo vidíte z pohledu za jeho zadkem, dá se ovládat pouze kurzorovými šipkami, na něž reaguje dle mého gusta trochu moc přehnaně citlivě, takže se s ním dají vyvádět psí kusy, jako je například otočka o 360° za necelé dvě sekundy :).

Cílem jednotlivých misí je zničit zadané cíle. Zpočátku třeba bednu s výbušninami, časem i vzdorující tanky či dokonce některé větší objekty. Předem musím upozornit, že The Ocean Battle rozhodně není hra na pár minut, jenom jedna mise většinou trvá déle než čtvrt hodiny – a to je dnes délka skoro celé jedné freewarové hry. Autoři si dali opravdu záležet a udělali mapu, na níž se pohybujete, dostatečně velkou. Zpracováním je The Ocean Battle pravou arkádou, okořeněnou o mnoho zpříjemňujících prvků, které obvykle (avšak v mnohem hojnějším množství) vídáme u komerčních simulátorů.

Hratelnost má The Ocean Battle velice slušnou. Trochu akčnější pojetí kontroly vašeho letadla bohužel neumožňuje realističtější boje. Kromě toho mají nepřátelské stroje jednu ohromnou chybu - když si vás zacílí a pověsí se vám za ocas, jsou velice nebezpeční, ale ve chvíli, kdy se vám za ocas dostat teprve snaží, absolutně ignorují skutečnost, že po nich střílíte, a bez rozmyslu vás dál oblétávají. Teprve ve chvíli, kdy přestanete kroužit vy, a začnete se pohybovat jedním směrem, se na vás pokusí zaútočit. Cíle jako lodě či tanky jsou na tom o něco lépe a při přeletu nad nimi si musíte dávat pozor, abyste nepřišli o stroj.

Jak na mě The Ocean Battle celkově působí? Jako poměrně propracovaný freewarový simulátor o slušné hrací době. Nabízí několik misí, rozličné protivníky obdařené alespoň tou nejzákladnější umělou inteligencí, a tudíž schopné s vámi bojovat, pěkné vizuální zpracování (které však bohužel postrádá jiskru v podobě barevnějšího terénu a rozličnějších modelů – i přes tuto skutečnost se však jedná o rozhodně nadprůměrnou stránku hry) a slušnou zábavu. Hře by určitě neškodilo, kdyby si autoři dali záležet na větší propracovanosti. Ale jak už tomu u freewaru bývá, když už se někdo pustí do vývoje hry zadarmo, v určitém bodě ho práce na hře přestane bavit, a protože není vázán ničím jiným než nadšenou vizí sebe jako profesionálního herního vývojáře s tučným platem (a tato vize se spolu se zjištěním, jak náročné je takovou hru vybudovat od základu sám, popř. pouze s pomocí jiných amatérů grafiků, zvukařů apod., bohužel rozplyne), rozhodne se v místě, které má být podle původního plánu teprve polovičkou hry, skončit. Tato situace nejspíš postihla i The Ocean Battle, protože její závěr působí tak trochu rozporuplně.