Sulkeis – velké drama v pár pixelech

Velmi příjemná a hratelná procházka po roztodivných lokalitách v 8bitových barvách a retro rozlišení.

sulkeis

Explorační hříčka Sulkeis je ve své podstatě velmi zábavnou arkádou, která místo propracované grafiky či složité hratelnosti sází vše na hráčovu touhu objevovat a udělat ještě jeden krok a pak další a další, až do jejího konce. A světe div se, ono se jí to daří. Jak je to možné?

Jednoduše proto, že je zábavné ji hrát. Ve své velmi jednoduché grafice ukazuje hráči zákoutí, která nemusí být nijak vizuálně lákavá, ale přesto jsou herně přitažlivá a tak hráč rád stráví své drahocenné minuty života v jejím objetí. To především díky tomu, že hrát Sulkeis je příjemné a svižné. Vše je bezproblémové a ačkoliv lze občas narazit na nějakou překážku, která se zdá nad hráčovi síly, nějakým podivným kouzlem Sulkeis působí, že hráč nepřestane, až překážku překoná.

Tak alespoň působila na mě. Již dlouhou dobu jsem neměl u žádné jiné hry zdarma pocit, že je potřeba (a cosi mě samo nutí), abych nasbíral pokud možno všechny body, otevřel všechny truhly, prolezl každou chodbou a objevil všechny cesty. Díky tomu, že Sulkeis svého hráče nutí vracet občas do dříve prozkoumaných oblastí, je jen krůček od toho, aby se zarděl a přiměl se k tomu, aby všechny překážky překonal a hru dokončil takříkajíc na sto procent.

Je to zvláštní a nejsem si přesně vědom, čím to Sulkeis způsobila, ale dokonale jsem si ji užil. Nemožnost zemřít a plné oddání se pouze exploračnímu účelu způsobuje, že je tento demake hry Seiklus stejně dobrá odreagovávací arkáda, jako jeho vzor. Grafika může někomu přijít až příliš jednoduchá, ale hra díky ní získává na vizuální „čistotě“, nehledě na to, že minimalistický vizuál je dnes prostě v módě. Ke všemu tomu sbírání barevných teček vám do skoku hraje hudba, která je sice po pěti minutách otravná, ale v každém prostředí se mění, takže se neohraje a jen vše vesele přikrášluje. Každé prostředí je trošku jiné a nepostrádá nápad, což je další premisa k tomu, aby hra u monitoru přikovala i vás.

Osobně to považuji trošku za projev černé magie. Sulkeis je zábavný, to je fakt. Jak je ale možné, že mě přiměl, abych mu věnoval asi hodinu a půl svého večera mi nejde na rozum. Cosi mě vzadu v mozku šimralo a způsobovalo, že jsem byl schopný procházet všechny části znovu a znovu, dokud jsem nenašel všechno, co bylo k nalezení. Možná je to jen můj problém, ale přesto a především právě proto vám Sulkeis velmi doporučuji. Třeba vás do svých minimalistických osidel chytne také.

Pokud se někomu z vás podaří najít posledních pět žlutých bodů, napište prosím do diskuse. Exploraci a zábavě zdar.