Stretch Bendycoot - kačer s ""parkinsonem""

Že Sonic nebyl poslední koncepční revolucí na poli 2D plošinovek dokazuje dnešní titul Stretch Bendycoot - dílo jež v rámci tohoto žánru prezentuje vcelku neviděný systém ovládání. Jakým směrem by se tedy mohla ubírat nová vlna arkád? To se dozvíte dále v recenzi.

Přes značnou nevýhodu několika desítek let vývoje her se i v těchto časech najdou takoví odvážlivci, jež se nezaleknou tvorby něčeho neotřelého a právě tyto hrdiny a jejich opusy máme často možnost spatřit pod hlavičkou projektu Experimental gameplay.
Dnes se podíváme na zoubek dílu, jednoho z těch méně známých, jež se skrývá za nic neříkající hlavičkou svého studia Different Cloth. 

Jeho arkáda Stretch Bendycoot přináší v kruzích majitelů Nintenda DS již delší dobu protřelý, na poli freewareu však doposud neviděný systém ovládání.. Zapomeňte na tlačítko pro skok. V této plošinovce budete křivku skoku kreslit myší. 
V chodu vše vypadá tak, že coby hráč uzmete postavu bílého kačera a toho se, pomocí předkreslování parabol skoků, pokusíte dostat přes level plný nástrah až k východu.
Během této pouti potkáte zhruba tři typy překážek mezi kterými krom grafiky nenajdete žádny funkční rozdíl. Obtížnost narůstá a brzy vezmete zavděk přítomností automatického ukládání posledního levelu, zapnete-li hru vůbec ještě někdy.
Říká se mi to takto zkraje těžce, ale kdyby ne, zvlášť bych se nedivil. Celkem sympatický námět totiž kazí vyloženě podprůměrné zpracování. To jak z hlediska gamedesignu, tak programu. S každým krokem vaše postava jakoby zrychlí a pak náhle zabrzdí , což působí nejen zcela chaoticky, ale navíc to velmi znesnadňuje pozicování křivek skoku. Zůstává otázkou, zad-li lze chápat neuvěřitelnou trhavost pohybu hlavního hrdiny jako autorův záměr, programovou znouzecnost, či prostě neschopnost se kódem řádně popasovat, faktem zůstává, že se kvůli ní stává titul téměř nehratelný. Další problém tkví v celkové rychlosti pohybu kačera, jež je příliš vysoká. Zvlášť může-li hráč nakreslit další křivku skoku jen ve vymezený časový interval těsně před další překážkou. Zejména v pozdějších levelech, kde jsou nástrahy nahuštěné úzce za sebou, dohání tento coderský nešvar k šílenství. 
Co se oproti programu podařilo lépe, je vizuální zpracování. Grafika se nese v lehce komixovém rázu, není dvakrát detailní, ale tvary objektů zacházející až téměř ke karikaturám dávají jasně najevo, co se vám staví do cesty. Více animací by však rozhodně nezaškodilo. Ozvučením hra zrovna nehýří, na druhou stranu jedna přítomná skladba a dva zvuky rozhodně neurazí.

Měl-li bych mluvit na rovinu, Stretch Bendycoot působí vyloženě odbytě. Připomíná spíše schematické znázornění herního námětu, jež teprve čeká na další využití, než plnohodnotný titul. Že jsem mu dal nakonec čtyři body je skutečná milosrdnost. Činím tak jen z těch důvodů, že je mi sympatická snaha dostat tento bezesporu novátorský, stylový a co víc zábavný systém i mezi freewareové plošinovky. Kde to, co si budeme povídat, již nějakou dobu nepěkně zavání zatuchlinou. Krom grafiky nemůžu kladně hodnotit prakticky nic. Dokonce ani onu originalitu, jež by měla být pro díla vzniknuvší pod hlavičkou EGP stěžejní. Autor nám totiž v podstatě předkládá DSkového Yoshi: Touch & Go v bleděmodrém. Cynik by nenápadně poznamenal: ,"V bleděhnědém."