Sokoban 3D - skladník opět zasahuje

Jsou hry, které po shlédnutí závěrečného outra okamžitě smažete z harddisku, aby uvolnily místo jiným. A pak jsou takové, které si celé roky schraňujete a nedáte na ně dopustit. Možná byste si i radši nechali trhat zuby, než se těchto her vzdát. Do jaké skupiny patří Sokoban jistě netřeba zdůrazňovat.

K logickým hrám, které silně poznamenaly začátek počítačové éry a všechny roky následující, patří kromě pecek jako Tetris také noční můra každého skladníka - Sokoban. Stejně jako zmíněný kultovní logický rychlík, i Sokoban se od svého vzniku dočkal již bezpočtu přepracování a klonů. Ty se od hry určené na osmibitové počítače podstatně liší kvalitou grafického zpracování, ale myšlenka zůstává stále stejná.

V propletenci "chodeb" skladu musí ubohý zaměstnanec (pravděpodobně) spediční firmy naskládat na úhlednou hromádku všechny krabice, které se po chodbách válí bez ladu a skladu. A není to práce pro žádná ořezávátka. Bedny jsou pěkně těžké a nemají žádné pořádné úchyty. No a jak už to tak bývá, našemu skladníčkovi zapomněli jeho nadřízení dát vysokozdvižný vozík, nebo aspoň rudlika. Tak musí všechny krabice postrkávat před sebou, protože zvednout je nedokáže. Hýbat s nimi přitom může jen dopředu, takže si musí vždy zatraceně dobře rozmyslet, kudy jeho cesta vede, protože jinak by se mohl dostat do slepé uličky, ze které už bednu nevytáhne.

Na toto téma je her opravdu přehršle, a my vám nyní přinášíme další z tohoto obrovského klubka. Jmenuje se Sokoban 3D, vytvořila ji česká firmička VerSoft, a jak napovídá již její název, je zpracována ve trojrozměrném prostředí. Systém hry jinak zůstal absolutně beze změny, čímž se potvrzuje, že dobrá hra zůstane kvalitní i deset patnáct let po svém vzniku. Jediné, co je zapotřebí udělat pro zvýšení hráčské atraktivity, jsou drobná vylepšení herního kabátu, a to se tvůrcům povedlo.

Jak to Sokobanu ve 3D sluší? Nutno uznat, že docela dobře. Na hrací pole shlížíte z izometrického pohledu, přičemž střed obrazovky vám stále vyplňuje... vyplňujete vy v roli těžce pracujícího nádeníka. Nečekejte ale od grafiky žádné velké zázraky. Rozlišení si sice můžete nastavit až na maximum toho, co váš monitor zvládá, ale prostředí vypadá stejně jako v původní verzi - tedy omezené pouze na ohraničení zdí. Skladník také není žádný Garry Cooper, ale normální chlapík v motérkách. Ale řekněme si to na rovinu, byl by snad Sokoban lepší, kdybyste museli krabice přenášet na renderovaném pozadí? Těžko, snad jen v případě, že by to pozadí patřilo Laře Croft.

Jednotlivé úrovně mají přiměřenou náročnost, která se postupem času neustále zvyšuje. Původní Sokoban jsem sice hrál už dávno, ale mám dojem, že zdejší levely nejsou ty originální, ale zcela nové. Nemusíte se tedy bát, že byste vždy už předem znali řešení a nemuseli přitom namáhat šedou kůru mozkovou.

Zatím se zdá být všechno naprosto idylické, ale jednu výhradu ke hře přesto mám. Tím je způsob otáčení, přesněji řečeno optický efekt, který je jím způsoben. Je vám zřejmě jasné, že v Sokobanu se naotáčíte dosyta. A protože se hrací pole otáčí vždy s vámi, možná se vám po nějaké té půlhodince začne točit i hlava. Naštěstí ne nějak příliš, ale pocítíte to (berte to jako jakési "epilepsy warning", se kterým se na některých hrách můžete setkat).

Přesto patří hra Sokoban 3D do skupiny titulů, které by si neměl nechat ujít žádný pařan, který si rád provětrá těch pár mozkových závitů, které mu u ostatních her odpočívají. Tady si přijdou opravdu na své, protože Sokoban je jednou z těch nesmrtelných her, na které se jen tak nezapomíná.