Vysmívaná socha starosty Františka Ulricha vydržela na náměstí Svobody jen osm měsíců a 11 dnů. Od sesazení uplyne zanedlouho už osm let a dílo, které jeho kritici přirovnávali například ke shrbenému starci sedícímu na toaletě nebo ke špalku otesanému motorovou pilou, je stále ve skladišti.
Nápadů, kam by město mohlo dílo sochaře Stanislava Hanzíka schovat, aby nebylo tolik na očích, bylo víc.
Teď je na stole návrh, navíc podpořený pověstí a autoritou Muzea východních Čech. Tato instituce nabídla městu, že Ulrich by se mohl posadit do budoucího lapidária ve Vrbenského kasárnách.
Po 17 letech by se navíc mohl do hry vrátit i pozoruhodný pomník Ulricha podle návrhu hradeckého sochaře Pavla Doskočila. Starosta-vizionář by seděl za pracovním stolem na 14 metrů vysokém pylonu a mířily by na něj tři dalekohledy umístěné na druhém konci dosud prázdného Ulrichova náměstí.
Tento návrh dokonce vyhrál soutěž, avšak po zamítavém stanovisku odboru památkové péče magistrátu, krajského úřadu i správní žaloby u krajského soudu město v říjnu 2005 muselo vycouvat.
Nyní by chtěl plány na vysoký pomník oprášit primátor Alexandr Hrabálek (nestr. za ODS).
„Nebavili jsme se o tom ani v koalici, ani oficiálně, avšak Doskočilův návrh považuji za úžasný nápad a určitě by to bylo něco, co hned tak nějaké město nemá,“ řekl primátor.
„Neříkám, že by za tou sochou začali jezdit turisté, ale zcela jistě by to byla věc, která by v Hradci za vidění stála a možná i část umělecké veřejnosti by Hradec mohla začít doporučovat coby město, které se takových projektů nebojí. První socha se nepovedla a nebyla přijata. Říkal jsem si tedy, že už jeden návrh máme a bylo by krásné jej oživit,“ uvedl primátor Hrabálek.
Soud kdysi zamítl sochu na pylonu. Soutěž by museli opakovat
I kdyby se pro Ulricha na vysokém pylonu našla silná veřejná, politická i finanční podpora, myšlenku by opět mohlo zahubit 14 let staré stanovisko soudu.
„Kauza skončila rozhodnutím krajského soudu v Hradci Králové, že stavba pomníku není přípustná. Nevím ale, zda existuje prostor pro zlomení tohoto, byť letitého, rozhodnutí, jež nabylo právní moci,“ upozornil Jan Falta, vedoucí odboru památkové péče magistrátu.
Nepovedený pomník půjde do kasárenDne 19. července uplyne osm let ode dne, kdy z hradeckého náměstí Svobody náklaďák odvezl sochu Ulricha, která se okamžitě po slavnostním odhalení stala terčem kritiky. Dílo sochaře Stanislava Hanzíka z tmavého šumavského dioritu je zavřené v bedně v depozitu technických služeb na letišti. Hovořilo se o stěhování do Lipek, chvíli byl ve hře přesun na Ulrichovo náměstí nebo ke Stříbrnému rybníku, zájem o koupi měla jistá skupina sběratelů, jež se však poté, co dostala k dispozici fotografie, městu neozvala. Nejčerstvější a nejnadějnější je nabídka Ulricha posadit do lapidária Vrbenského kasáren. Rekonstrukce má stát asi 430 milionů korun, v plánu jsou přírodovědecká a archeologická expozice Muzea východních Čech, depozitář historického nábytku a právě lapidárium. „Nabídli jsme městu, že tu nepovedou sochu převezmeme, protože z mého pohledu sice v současné době nemá uměleckou hodnotu, ale spíš politickou, protože reprezentuje určité období v dějinách města. Jednou možná naši potomci budou vděční, že jsme jim zachovali nějakou stopu, jak se Hradečáci - pravda neúspěšně - snažili uctít svého nejvýznamnějšího starostu. Zároveň mi přišlo nedůstojné umístit sochu ke Stříbrnému rybníku. Je nepovedená, ale stále je to starosta Ulrich,“ říká ředitel Muzea východních Čech Petr Grulich. Podle něj se však muzeum s městem ještě nedohodly, neboť z magistrátu vzápětí přišel i návrh na umístění v parteru za historickou budovou: „S tím jsme nesouhlasili, protože mi nepřijde, že je to socha k vystavování. Je to spíš svědek historického vývoje.“ Kameníci by uměli opravit i jizvu v dioritu, která se Ulrichovi táhne přes celou tvář. Podle historika Ladislava Zikmunda-Lendera však nápad sochu opět vystavit není úplně nejlepší. „Socha Stanislava Hanzíka není ani tak nepovedená, jako ohavná. Muzeum by ji vystavovat nemělo, protože tím její nekvality legitimuje. Rozlišujeme umění dobré a špatné, abychom měli nějaké vodítko pro to, co ukazovat a co nechat ve stínu depozitů. I díla nekvalitní lze vystavit jako ilustraci nějaké teze, ale rozhodně ne trvale,“ dodal hradecký historik. Advokát a uznávaný starosta František Ulrich by se letos 6. února dožil 160 let. V letošním roce si Hradec Králové připomene i 90. výročí jeho odchodu z funkce starosty a 17. května uplynulo 80 let od jeho smrti. |
Před lety však Jan Falta nestál za zamítavým stanoviskem: „To dílo nebudu komentovat ani nyní. Nemohu vyvolat dojem, že jsem podjatý.“
Argumentem památkářů proti soše bylo před lety tvrzení, že architekt Josef Gočár coby autor náměstí sice ve 30. letech pomník navrhl, ale v konečném projektu od tohoto záměru sám ustoupil.
„Tvar umístění pomníku neúnosným způsobem konkuruje a ruší výtvarně velmi harmonické stavebně dokončené náměstí. Náměstí s působivými horizontálami má rovnovážný charakter a vložení výrazné vertikály s nezanedbatelnými rozměry mu dodá nežádoucí rušivý akcent,“ psal odbor ve svém vyjádření z roku 2004.
„Chápou-li tajní agenti památkové péče Ulrichovo náměstí jako muzejní vitrínu, mohlo se ušetřit docela hodně financí a lidské energie nevypisováním jakékoli soutěže,“ reagovala na stanovisko památkářů historička umění Martina Vítková.
Příznivcem Ulricha na pylonu je rovněž ředitel Muzea východních Čech Petr Grulich: „Jestli město vymyslí novou sochu, budu hlasitě tleskat. A kdyby to byla ta původní na vysokém pylonu, budu rovněž pro.“
Nadšený z oživování návrhu z roku 2002 není historik Ladislav Zikmund-Lender.
„Je to 17 let a od té doby se mnohé změnilo, třeba také to, jak se k odkazu Františka Ulricha vztahujeme a jak se to propisuje do identity města. Je to asi jako kdyby v roce 1900 starosta Ulrich, který už byl pět let ve funkci a měl už celkem stabilizovanou politickou pozici, chtěl realizovat stavby podle toho, jak se stavěly v roce 1883. Vysmáli by se mu a rozhodně by se nezapsal jako budovatel moderního města,“ upozornil Zikmund-Lender.
„Jediná legitimní cesta je vypsat soutěž novou. Já sám si Ulrichův pomník dovedu dobře představit jako nefigurativní, nezobrazivé dílo. Odkaz starosty, který chtěl být ve svých vizích města co nejsoučasnější, by měl být uctěn co nejsoučasnějšími uměleckými prostředky,“ řekl historik.
