Smutný konec sezony
Škoda, že to pro nás takhle nešťastně skončilo. Prohrát semifinále v sedmém utkání..., co se k těm pocitům dá říct? Strašný byl hlavně druhý den po posledním duelu. Když jsem se probudil a najednou si uvědomil: žádný zápas už nebude, žádný trénink, nic.
Večer předtím to byly ještě bezprostřední emoce ze zápasu, ale ráno najednou děsivé prázdno. Pak mi teprve došlo, jaká je to škoda, když už jsme došli takhle daleko, teď najednou skončit. Vlastně jsme tam byli měsíc a půl úplně zbytečně. Ale musím říct, že Detroit si postup zasloužil.
Většinu zápasů v sérii nás přehráli. A myslím, že to bylo tím, že my jsme hráli jenom na dva útoky a na čtyři beky, ostatní tam byli dá se říct do počtu. Kdežto Detroit měl vyrovnaný tým, góly střílely všechny lajny, jednou ta a jednou ta.
Drželi jsme se dlouho, ale na začátku jsme dostali čtyři rychlé góly a bylo po zápase. Pak už jsme se jen snažili odvracet debakl. První tři góly jsme dostali po čtyřech střelách, za pět minut bylo po zápase.
Už o druhé přestávce jsme si v šatně říkali: hlavně aby to někdo nevzdal, musíme zápas aspoň důstojně dohrát. Patrick Roy neřekl ani slovo, jen se díval před sebe. Co taky mohl dělat?
Jak jsem si vedl v play off
Poslední tři zápasy v play off už jsem zase nastoupil. Několik našich hráčů se totiž zranilo: nejdřív Tanquay a Keane, potom Hinote a nakonec Yelle. Takže sestava se už pak lepila z těch, kdo ještě mohli. Já jsem hrál někde mezi třetím a čtvrtým útokem, chvíli tam a chvíli jinde. Byl to dost zmatek, lajny se pořád měnily.
Úvodní zápasy play off jsem přitom nastupoval v první formaci s Tanquayem a Sakikem. Ale proti Los Angeles jsem se ani jednou netrefil. Ani nevím proč, šance jsem si připravil. A v základní části mi tam padalo skoro všechno. Asi přišla i smůla, ale musím říct, že v prvním kole se nám celkově příliš střelecky nedařilo.
Všechny série jsme hráli na sedm zápasů a to byl určitě jeden z důvodů toho výbuchu s Detroitem. Naše únava už byla dost znát. Detroit byl odpočatější a naši klíčoví hráči to sami nemohli utáhnout.
Prázdniny? Nejradši doma
Teď když jsme letěli s přítelkyní Petrou a s Vencou Nedorostem domů, dostali jsme nějakým omylem první třídu, takže cesta byla příjemná. Ale bylo to dlouhé, zaplať pánbůh, že už jsme doma.
Po nějaké dovolené v Americe jsem ani netoužil, těšil jsem se domů. Prázdniny budeme trávit tady, jen odskočíme na zájezd do Řecka. Pár týdnů si teď odpočinu a pak začnu zase přípravu.
V létě přijede asi na týden kondiční trenér Colorada, takže nás čtyři Čechy, co tam hrajeme, trošku prožene. No a pak na kemp, který tentokrát nebude ve Švédsku, ale v Coloradu. Teď si ale budu užívat volno...
