Vzhledem k pravidlům NHL si nemůže mladík vysoudit lepší peníze v arbitráži, musí tedy čekat, s čím přijde Toronto. "Kdybych přijal jejich první návrh, to bych byl blázen," vysvětluje Kaberle. "Ještě uvidím, co do konce srpna nabídnou a rozhodnu se."
Má své zásady, jako nejlepší bek týmu nebude hrát za pakatel. Možná se proto objeví v Kladně, s koučem národního týmu Josefem Augustou se navíc bavil o šanci předvést se na zářijovém turnaji Euro Hockey Tour ve Zlíně. "Kdyby jednání s Torontem krachla, mohl bych na něm hrát," říká Kaberle. Byl by to pro něj vůbec první zápas za českou reprezentaci, dříve se pouze proháněl na ledě s juniorským výběrem.
V podobné situace se v uplynulé sezoně ocitl útočník Martin Ručinský. O peníze se přetahoval s Montrealem, představil se ve Zlíně a těsně před vypuknutím extraligy se s Canadiens domluvil. "Samořejmě bych byl hrozně rád, kdybychom se také dohodli. Ale pokud ne, v Torontu prostě nezačnu," povídá Kaberle.
Díky famózní formě se prodral až do širší nominace pro olympijské hry v Salt Lake City. Také proto nechce úvod sezony jen prostávkovat, právě v tu dobu půjde o všechno. Kdo nebude koučům na očích, o olympiádu by mohl přijít. A to Kaberle nechce. Na ostře sledovaném turnaji by si mohl splnit hned dva sny: vybojovat medaili a zahrát si v jednom týmu s bratrem Františkem, obráncem Atlanty.
"I táta by byl strašně rád, kdyby nás takhle spolu viděl...," připomněl otce Františka, legendárního beka a dvojnásobného světového šampiona. S bratrem se potkali v jednom dresu pouze při utkáních Jágr Team, před tím nikdy. "Vlastně jednou ano," vzpomíná Kaberle. "Když mi bylo asi šestnáct, tak se na Kladně někdo zranil v áčku a mě vytáhly na chvilku z dorostu nahoru. A brácha tam už hrál."
Při dvou posledních mistrovství světa se spekulovalo o tom, že by mohl Tomáš posílit mužstvo při play off. Ale pokaždé z toho sešlo, trenéři nechtěli zasahovat do rozjetého týmu. "A rozhodli se správně. Když kluci vítězí, ať si to dohrají," říká Kaberle.
A tak je bez titulu mistra světa. Na rozdíl od bratra, ten už jich ukořistil čtyři. "Jestli závidím? Vůbec ne. Naopak věřím, že můj čas ještě přijde," směje se. "Ale je pravda, že si do mě občas ze srandy rýpne." Bráchu může zase trumfnout v NHL, s Torontem má ke Stanley Cupu asi blíže než František v Atlantě.
Poslední sezona se mu navíc vydařila náramně, v kádru si získal daleko větší respekt. "Moje pozice se trochu změnila, hodně mi věří. Je na mě současně i větší tlak, mám zodpovědnost," hlásá. To dokazují i čísla: během 82 zápasů v základní části pobral 45 bodů za 6 gólů a 36 asistencí, na ledě strávil průměrně téměř 23 minut.
