Přesto úplně spokojený nejste. Jak to?
Nedopadlo to úplně podle představ. Dostali jsme se až do finále, ale... Prohra ve finále prostě bolí. Je to o to horší, že sezona byla tak dlouhá. Stálo strašně sil se dostat tak daleko, a pak to dopadne takhle. Ještě to koušu, není to nic příjemného. Na druhou stranu to byla moje první sezona v Americe a odnesl jsem si z toho hodně. Určitě jsem pobral nové zkušenosti, viděl, jak to tam chodí. Jsem rád, že jsem po zranění zápěstí mohl hrát tak dlouho.
Kdyby nepřišlo, byly by výsledky lepší?
Byl to tříměsíční problém. Sezonu jsem začal dobře, a pak to přišlo. Tři měsíce jsou v sezoně docela dlouhá doba, ale když jsem se vrátil, tak mě to nějak nezbrzdilo. Vrátil jsem se připravený a nijak mě to neomezovalo.
Nakonec jste v play-off nastřílel i dost gólů. Z osobního hlediska to tedy nebylo úplně špatné, co říkáte?
V play-off člověka zajímá jenom týmový výkon. Byl jsem určitě rád, že jsem mohl mužstvu mohl pomoct jak góly, tak normální hrou, černou prací a tak dále. Z osobního hlediska jsem byl spokojený, ale celkově ne. Já prostě nebudu spokojený nikdy. Vždycky to může být lepší.
Myslíte, že jste svými výkony neukázal Washingtonu, že můžete být platným hráčem, který dokáže střílet góly?
To já nevím, jak na to Washington kouká. Stará sezona je pryč a začíná nová, všechno začíná odznova. Nevím, jestli sledovali všechny moje výkony. Ale snad jsem ukázal, že jsem platný i v play-off, kdy jsou zápasy lepší a těžší než v základní části. Snad mi dají nějakou šanci.
Nejste z toho už trošku otrávený? Jak těžké je zachovat pozitivní přístup, aby člověk pracoval naplno a neztrácel motivaci?
Nesmí se koukat moc dopředu, nesmí myslet na nějaký povolávání do NHL. Musí se soustředit na svůj osobní výkon den ode dne, musí na sobě pracovat a chtít být lepší. Já nad tím nepřemýšlel, že by mě mohli povolat nahoru. Snažil jsem se dělat svou práci nejlíp, jak jsem mohl. Teď už je to na nich, co ode mě chtějí a jestli mi chtějí dát šanci.
Dokážete ohodnotit, o kolik jste vyspěl oproti loňsku?
Určitě jsem vyspěl v tom, že jsem pochopil, jak těžké je dostat se do finále. Takhle dlouhou sezonu jsem nikdy neměl. Byl to můj první rok v Americe a hned jsme hráli finále Calder Cupu. Myslím, že to je do budoucna dobré vědět, kolik sil to stojí. Teď vím, jak se na to připravit, co to bude stát.
Vloni jste říkal, že potřebujete trochu přibrat a že vás do toho ve Washingtonu i nutili. Povedlo se?
No, přibrat... Člověk prostě něco neovlivní. Mám 180 centimetrů a 190 mít nebudu. Přibrat silově můžu, ale všechno je to o hlavě, o bojovnosti. Když to má člověk v srdci, tak už výška není tolik důležitá. Myslím, že play-off mi pomohlo v tom, že se člověk musí prosadit právě bojovností a srdcem. S tím půjdu do nové sezony.
Já myslel spíš váhu než výšku.
No, tak snažím se, taky to nejde ze dne na den. Ale pomalu přibírám a snažím se to nějak udržovat.
Co jste říkal na Lukáše Sedláka, který hrál ve finále Calder Cupu v týmu soupeře?
Já Sedla znal z dvacítek, tam jsme spolu hráli v lajně. Hned jsem věděl, že je to výborný kluk. Dlouho jsem ho teda neviděl hrát, ale ve finále být výborný, hrál dozadu, dopředu, dával góly, líbil se mi strašně.
Chystáte se na nováčkovský kemp do Washingtonu?
Teď momentálně si ještě dávám volno a začnu trénovat až v úvodu srpna. No, a pak je ten hlavní kemp.
Berete to jako událost, na které hodně záleží?
Jo, to je jasný. Bude to tam určitě brané jako tryout, to znamená, že si budou vybírat ty nejlepší. Chci se tam ukázat a přenést tam výkony a bojovnost z play-off. Ukázat jim, že na to mám.
Na začátku července za vámi přiletěl do Prahy spoluhráč. Kdo to byl?
Lim O ́Brien, který hrál asi třináct zápasů za Washington v minulé sezoně, ale jinak byl farmě. Přijel mě navštívit s jedním kamarádem asi na pět dní. Tak jsem jim ukázal Prahu a moc se jim tady líbilo.
