Na ruzyňském letišti měl původně přistát ve čtvrtek v osm ráno, ale dorazil až po jedné odpoledne.
|
PROHLÉDNĚTE SI VIDEO |
Co vás tak zdrželo?
Z Caroliny jsme vyletěli o dvě hodiny později, protože na letadle byla nějaká závada. A v New Yorku jsme pak nestili přesednout. Přehazovali nás z jednoho letadla do druhého a nakonec nám řekli, že další let je až za týden. Naštěstí jsem ale sehnal spoj přes Německo.
To asi nebyla moc příjemná cesta.
To ne. Zvlášť když s sebou máte devatenáctiměsíční dítě.
Pojďme k hokeji. Jak jste si užil vítězství ve Stanley Cupu?
Dva dny po skončení rozhodujícího zápasu jsme měli pořád nějaké akce s mužstvem. Projíždky městem, společná večeře a oslavy. Pak jsem s rodinou odletěl na dovolenou na Jamajku . Na necelé čtyři dny. Odpočinul jsem si a další oslavy chystáme doma s rodinou a kamarády.
Kolik hodin jste toho během těch dvou dnů naspal?
První noc po zápase jsme nespali vůbec, protože skončil pozdě a z kabiny jsme odcházeli skoro ve čtyři hodiny ráno. Šli jsme hned do restaurace na stadionu a zůstali tam až do rána. Další den pak následovaly projíždky městem.
Jaké to je pobláznit celé město?
Bylo docela zajímavé to sledovat. Na začátku sezony jsme měli průměr třináct tisíc diváků na zápas a v průběhu play-off žil hokejem úplně každý. Atmosféra vzrůstala jak mezi lidmi, tak v mužstvu.
A kdy jste si oholil vousy?
Druhý den po závěrečném zápase.
Dalo vám to zabrat?
(smích) Nešly dolů moc dobře. Ale povedlo se.
Nechtěl jste je prodat v aukci jako spoluhráč Commodore?
Ne, ne. (smích)
Měl jste vůbec někdy tak dlouhé vousy?
Ne. Nejvíc vydržím neholit se dva tři dny. Na konci série už to bylo docela nepříjemné.
Kdyby vám na začátku sezony někdo řekl, že vyhrajete Stanley Cup, uvěřil byste?
Každý jde do sezony s tím, že se chce dostat do play-off a vyhrát Stanley Cup. Kdybych tomu nevěřil, tak bych v takovém týmu ani nechtěl hrát. Sezona nám od začátku vycházela, byli jsme pořád v popředí celé NHL. Forma naštěstí vydržela až do konce play-off.
Čím to bylo?
Neměli jsme v týmu sice vyloženě hvězdy, ale celé mužstvo bylo vyrovnané. Tři čtyři pětky dávaly pravidelně góly. Měli jsme rozložené síly, to byla naše hlavní síla. A nemůžu zapomenout na výkony brankářů. Celou sezonu chytali skvěle.
Už v Česku plánujete akce se Stanley Cupem?
Zatím na to nebyl pořádně čas. Budu si to muset sepsat, abych všechno stihnul, protože budu mít pohár jenom jeden den. Chtěl bych se domluvit s klubem na Kladně, aby ho ukázali ve městě.
Už víte, kdy se na vás dostane řada?
Mělo by to vyjít na začátek srpna. Máme to spojené s Pepou Vašíčkem.
Co říkal na úspěch bratr Tomáš?
Gratuloval mi, měl z toho radost. Doufám, že se mu to také jednou podaří, protože je to neskutečný zážitek. Hrozně bych mu to přál.
On teď ale řeší úplně jiné problémy. Toronto ho chce vyměnit do Edmontonu za Chrise Prongera. Bavíte se o tom spolu?
Samozřejmě jsme si o tom povídali, ale neviděl bych to tak černě. Myslím si, že to nafukují novináři. Podlě mě zůstane v Torontu.
Tak pojďme k veselejším věcem. Co si teď od vás bratr vyslechne? Vy máte pět zlatých medailí z mistrovství světa, on jenom jednu. Letos získal jenom stříbro z Rigy, zato vy Stanely Cup...
Když to berete, že jenom stříbro... (smích) Jsem starší, měl jsem víc času sbírat trofeje. Má ještě pořád čas. Až jednou oba skončíme s hokejem, můžeme začít porovnávat.
V Carolině jste podepsal novou smlouvu na čtyři roky. Bylo to vaše přání?
Ano. Jsem v Carolině spokojený, celé rodině se tam líbí. Navíc se mi daří, jsou tam příjemní lidé. Jsem hrozně rád, že jsem se s klubem dohodl.
Všichni o vás říkají, že za sebou máte nejlepší sezonu v NHL. Jak byste ji zhodnotil vy?
Myslím si, že je to pravda. Nebyla nejlepší jenom v NHL, ale v celé mojí kariéře.
Máte zlato z mistrovství světa, Stanley Cup, už vám chybí jen zlatá z olympiády, Myslíte, že je možné toho dosáhnout?
(úsměv) Možné je všechno. Ale bude to těžké. V té době mi už bude šestatřicet. Uvidíme, jak na tom budu výkonnostně. Každopádně je to můj sen.
Zlatý hattrick jste uzmul Jaroslavu Špačkovi z Edmontonu. Nevyčítal vám to po posledním zápase?
V tu chvíli není na nic čas. Podáte si ruce a prohodíte pár slov. Já byl navíc v euforii, a on hrozně zklamaný. Nebyla nálada o něčem diskutovat.
Vraťme se k finálové sérii s Edmontonem. Co ji rozhodlo?
Důležitý byl pro nás první zápas. Prohrávali jsme už 0:3, byli jasně horší, ale dokázali zvítězit. Druhý zápas jsme vyhráli hladce, vedli 2:0 na zápasy a z Edmontonu se vraceli za stavu 3:1. V tu chvíli jsme už všichni věřili, že to dotáhneme do konce. Měli jsme tři pokusy.
Povedlo se to ale až na ten poslední. To musely být nervy, že?
Pátý šestý zápas jsme byli takoví zaražení, hráli jsme špatně. Když jsme se ale vrátili do Caroliny, bylo na všech vidět obrovské odhodlání zvítězit. Nic jiného jsme si nepřipouštěli.
Vám se navíc povedlo dát vítězný gól. O tom jste musel vždycky snít , že?
To napadlo určitě každého hokejistu.
