Já si vzpomínám, kolikrát nás světová hokejová federace podrazila.
Kolikrát například v sedmdesátých letech darovala titul mistra světa Sovětskému svazu tím, že mnominovala na zápasy západoněmeckého rozhodčího Josepha Kompalu, který vždy připískával našim soupeřům.
Vzpomínám si, jak v roce 1997 Kanaďané záměrně vyvolali rvačku s našimi, kteří se museli bránit, aby je Kanaďané nezmasakrovali, a za to bránění pak do rozhodujícího zápasu se Švédskem dostali zákaz startu naši nejlepší hráči. Prohráli jsme 0:1. Pouze 0:1, a to jsme hráli bez pěti klíčových hráčů, kteří nám chyběli jednak jako kvalitní machři a za druhé jako muži do počtu, takže těch patnáct zbývajících bylo samozhřejmě více unaveno než těch dvacet švédských, protože museli častěji na led.
Rozhodně mnohem více takových podezřelých záležitostí bylo rozhoduto proti nám než v náš prospěch.
A najednou po nás chtějí, abychom jim vytrhli trn z paty, když nikdo nechce organizovat tu jejich frašku.
Dobrá, když se stavěli na stranu našich soupeřů, tak ať jim teď právě ty země vytrhnou trn z paty. Komu včera pomáhali oni, na toho ať se dnes obrátí, aby ten jim pomohl zítra.
