"Ten konec byl úplně úžasný. Když vidíte, že čas vypršel a vidíte ty kluky s těma úsměvama, jak se na vás hrnou, jak jsou šťastní a jak se všichni objímají..." sypal ze sebe šťastný Kovář. "A potom ta hymna na konci pro vítěze. To jsou asi ty nejhezčí okamžiky a chvíle, na které pak člověk vzpomíná."
Vyřadit velesilné Švédy na jejich ledě, to se trochu rovná senzaci. Uvědomujete si, co jste se spoluhráči dokázal?
Mně se zdá, že mi to ještě nedošlo. Protože ten náš vítězný gól padl v úplném závěru, kdy už to vypadalo, že půjdeme do prodloužení. Teprve až si sednu a trochu se to zklidní, tak si uvědomím, že jsme postoupili a splnili tím to, na co jsme tady dva měsíce trénovali.
Na rozdíl od utkání ve skupině bylo znát, jak jste si na Švédy věřili. Kde se to vzalo?
My jsme věděli, že jsou ohromně silní. Ale taky jsme věděli, že tenkrát nás porazilo to, že jsme se jich báli. Řekli jsme si, že se jich tentokrát bát nebudeme a že jim ukážeme takovou stránku naší hry, aby se museli bát oni nás. Tak to možná i bylo, proto jsme v rozhodujících fázích měli navrch.
Průběh zápasu byl s těmi obraty poměrně divoký. Jak jste ho vnímal?
Myslím, že i pro oko diváka to byl perfektní zápas. Tím, že vedly oba týmy, se to dost houpalo. Trošku jsme zaspali, když jsme si nechali dát gól na konci druhé třetiny a pak navíc vyrovnánací hned na začátku třetí. Ten zápas byl vyrovnaný, celkem dost otevřený, na obou stranách bylo dost šancí a jsem rád, že ten rozhodující gól jsme nakonec dali my.
Kdy vám bylo na ledě nejhůř?
Asi nejvíc práce jsem měl vždycky po obdrženém gólu. Po srovnání na jedna jedna měli Švédové dvě nebezpečné šance, to samé po vyrovnání na 3:3. Ty šance jsme ale měli i my, byl to takový souboj o to, kdo z nich něco využije. Jsem rád, že to dopadlo.
Teď už máte v podstatě jistý úspěch. Už myslíte výš?
To vidíte i podle těch výrazů kluků, co tady jsou se mnou. Samozřejmě je tam nadšení, ale není čas na žádné obrovské oslavy. My víme, že jsme se udrželi v turnaji, ale ten pro nás tímhle krokem vlastně teprve začal.
Dá se říct, že vás tenhle zápas nějak posunul v kariéře?
To vůbec. Já jsem věděl, že je potřeba udělat několik kroků, aby se člověk mohl cítit spokojený. My teď udělali další z nich, takže se otevírají další dva stupínky. Ale dokud nebudeme na konci, tak se nedá nic hodnotit.
Cítíte, že to byl to váš nejlepší výkon na mistrovství?
To nevím, to musí hodnotit jiní. Ale jsem šťastný, že jsem u toho. Tohle byl zatím můj největší zápas kariéry a jsem strašně rád, že jsem ho vyhrál.
Teď jdete do semifinále proti Slovensku. Těšíte se na exfederální souboj?
Mám zprávu, že Slováci hrají výborný hokej, že jezdí od první do poslední minuty po zadkách. Nám nezbývá než to samé. Myslím, že jsme dokázali, že to umíme. Ale na soupeře se začneme připravovat až od pátku.
Vás čeká přesun do Helsinek, zatímco Slováci si tam na vás počkají. Navíc znají tamní led a prostředí. Bude to pro ně výhoda?
My tam hrajeme každý rok na Karjale, takže si to nemyslím. Samozřejmě určitá malá výhoda to být může, ale spousta kluků tam odehrála hodně zápasů, já sám jsem tam taky už jeden odchytal. Takže bych v tom neviděl žádné jejich velké plus.
