Písecký klub má na rozdíl od jiných klubů nejen v kraji prostředky na soutěž, ale zatím není jisté, zda ji udrží. Vedení klubu se rozhodlo pro změnu na trenérském postě. Po první prohře s Vajgarem skončili trenéři Alois Chlustina a David Míka. Nahradili je Roman Heindl a Miroslav Krupka.
Písek pak v Chrudimi vyhrál 2:1 po nájezdech, ale doma 1:2 podlehl Šumperku. Znovu nastoupí v sobotu na ledě Mostu. Na otázky odpovídal Roman Heindl.
Můžete přiblížit, jak jste se stal hlavním trenérem Komtermu?
Řešilo se tu, jestli do vedení mužstva sáhnout, nebo ne. Jak to bývá, názorů bylo plno. Stav potom zůstal, jak byl. Utkání s Jindřichovým Hradcem se nevydařilo, takže výbor klubu zasedl a situaci chtěl znovu řešit. Nějaká jednání o tom, jestli máme s kolegou Krupkou zájem pomoci, byla. Byli jsme osloveni a narychlo se to téměř v noci po utkání upeklo.
Vy jste byl u mládeže.
Když jsem sem přišel, chtěl jsem s ní dobře pracovat. Není mi lhostejný osud píseckého hokeje. Nějaký rok jsem tu hrával. Z toho pohledu jsem se rozhodl, že to vezmu. I když jsem viděl, že to je těžký chomout.
Jistě věříte, že se týmu povede soutěž udržet. Sílu na to má.
Věřím tomu, že se to povede, i když to bude strašně moc těžké. Zvlášť po zápase doma se Šumperkem. Ale musíme to prostě zvládnout. Musíme udělat všechno, abychom tu baráž zvládli. Ztráta je po dvou prohrách doma dost velká. Člověka napadají různé věci. Když nějaký pátek hrajete hokej, víte, co se všechno může stát. Ale my pořád šanci máme a musíme věřit, že se nám ji povede využít.
V čem vidíte největší problém týmu? Že nedává góly, to je jasné. Ale proč se mu tak nedaří?
Každý nad tím přemýšlí. Hledá se prvopočátek všeho, když se nedaří. Problém všeobecně bývá v tom, že mužstvo není produktivní. Selhává v obraně a srážejí ho obdržené góly. Průběh sezony tady nebyl ideální. Ti kluci hráli pořád na chvostu tabulky, nemohli se odlepit. Vyhráli, ale pak výsledek nepotvrdili. To všechno se odráží na psychice. Nyní je to ve fázi, že máme problémy v koncovce.
Tým si asi moc nevěří, že?
Když se stane to, co se stalo nám teď se Šumperkem, že dostaneme první gól, i když jsme měli převahu a tlačili jsme soupeře, srazí nás to tak, že nedokážeme kvůli narušené psychice zvládat základní herní věci, které mají hráči úplně osvojené a řeší je jindy s naprostým klidem a přehledem. Pod tlakem se s tím nedokážou vypořádat.
Potom dělají chyby.
Každý má běžné herní věci zažité, řeší se to pořád obdobně. My ale takové situace řešíme komplikovaně. Je tam moc chtění, ale optimální řešení chybí.
Jaká je nálada v týmu? '
Člověk tam vnímá ty pocity hráčů, že se dva zápasy doma nepovedly. Na druhé straně je tam chuť, elán. Říkáme, že za to vezmeme, budeme pozitivní. I když určitá obava v mužstvu je. Musíme se zkrátka pokusit uhrát nejbližší utkání. Zvednout hlavy. Jít dál, aby si kluci zvedli sebevědomí. Aby to bylo to mužstvo, které by hrálo to, na co má. Dobrých hokejistů je tam dost.
Hráči by si přece věřit měli.
To je těžké, ale je to potřeba. I když je tam tlak. Ať je to, jak chce, pořád je to tak, že se šlo z posledního místa v první lize na prohrávající vlně. A teď musíte. Zatímco druholigové týmy si říkají, že když se to letos nepovede, že to za rok zkusí znovu.
Hrajete v sobotu v Mostě, který měl epidemii, a proto nějaký čas nehrál. Vy budete hrát už čtvrtý zápas baráže, Most první. Považujete to za výhodu?
Výhoda pro nás by to být měla. Hráli jsme a jsme v herním rytmu. Na druhou stranu je otázkou, co od utkání očekávat. My jsme pořád v situaci, že musíme. Nemůžeme říkat, že pojedeme do Mostu, vletíme na ně, přeběhneme je jak zamrzlou řeku, sebereme body a pojedeme domů.
To by byla vzpruha.
Tak to ale říkat nechci. Budeme tam muset hrát jako s každým jiným. I když Most asi ani netrénoval a hráči se nescházeli. Být trpěliví v obraně a samozřejmě proměňovat šance.
