„Zatím jsem ještě nebyl na magnetické rezonanci, protože o víkendu tam nikdo není, ale stejně to nevypadá dobře,“ smutnil v neděli dopoledne zanedlouho osmatřicetiletý jihlavský matador.
Prognózy jsou tedy spíš neradostné?
Ano. Ráno jsem se vzbudil a koleno ani kotník nejsou v pohodě. Vypadá to zřejmě na vazy. Cítím, že to není dobré.
Pojďme se vrátit do 30. minuty zápasu, kdy k zákroku ze strany Štěpána Hřebejka došlo. Co si z toho nárazu pamatujete?
Vím, že čisté to určitě nebylo. My jsme si potom večer se Štěpánem volali, omluvil se mi. Známe se dobře, jsme kamarádi, seděli jsme spolu nějaké tři roky v Karlových Varech v jedné kabině. Těžko říct, do jaké míry to byl úmysl a do jaké prostě jenom hrál hokej.
Přijal jste jeho omluvu?
Samozřejmě že ano. Je to sport a konkrétně o něm vím, že je to jinak perfektní kluk. Žádnou zášť vůči němu necítím. Takhle se to prostě stalo.
V jeho případě už šlo ovšem v této sérii o druhý podobný zákrok. V tom prvním zranil Denise Šimka...
Je to tak, už dva z nás poslal na marodku. Já opravdu nevím, o co jde, protože konkrétně k němu mi tohle absolutně nesedí. Neumím říct, jakou roli má v týmu. Jestli takovou, že nás má ničit, tak to asi musí plnit. Opravdu netuším.
Celkově bylo sobotní utkání možná až příliš vyhecované, souhlasíte? Dá se vůbec v takhle vypjatém souboji nějakým způsobem všechny ty emoce ukočírovat?
Od toho jsou tam lidi, kteří by je měli umět krotit. A v tomhle případě je pravda, že to nezvládli, protože byl takový, jaký byl.
Vy jste jel do nemocnice hned, nebo až po zápase?
Chvilku jsem ještě seděl v kabině a pak jsem odjel na rentgen. Jenže ten poničené vazy neukáže, to musí až magnetická rezonance. Kosti mám ale podle rentgenu v pořádku.
Informací, co se mezitím dělo na Horáckém zimním stadionu, jste měl dostatek?
Psala mi spousta kamarádů. Pro mě bylo dobré i to, že někteří lidi si šli vyříkat situaci přímo s Hřebejkem. Byť to není férové. Třeba Dan Zápotočný, který hokej sám hrával.
Jedna věc je ale vyříkávání a druhá potom fyzické napadení. To už asi se sportem moc do činění nemá, co říkáte?
No samozřejmě. Ale konkrétně Dan ho nenapadl. Prostě viděl, že to byla prasárna, tak v něm něco bouchlo. S Danem jsme kamarádi, takže asi hlavně z toho důvodu neudržel nervy.
Pojďme ale nazpátek k celé sérii, která se zatím pro Duklu nevyvíjí zrovna příznivě. Byť Chomutov ještě musí udělat poslední krok...
A o to jde: jestliže se neudělá poslední krok, není vyhráno. Všechno je pořád otevřené a hratelné. Jenom musíme hrát jinak, než jak jsme to dělali doteď.
V pátek to ovšem vypadalo, že jste recept na Piráty našli. Co se potom s týmem o den později najednou stalo?
Oba zápasy byly úplně odlišné. Oni hráli jinak. A jak už jsem řekl, emočně to z obou stran nebylo dobře zvládnuté utkání. Strašně vyhecované. Já vím, že to ke sportu a play-off patří. Že pak tým, který vyhraje, se plácá, jak dobře ho zvládl, ale ideální to není.
