Delší dobu jste nehrál, teď máte za sebou pět utkání. Jak se zatím na ledě cítíte?
Lepší se to každým zápasem. Je fakt, že herní kondička mi scházela, ale cítím se teď vlastně lépe než v první části sezony. Pořád se však se zraněním trápím, zatím to ještě není ono a přitahovač se nechce úplně zahojit. Uvidíme, jak to půjde dál. Stejně smíšené pocity mám i ze zápasu proti Litoměřicím, kde jsme hráli první třetinu příšerně, ale nakonec vyhráli.
Stejně mluvil i trenér Luboš Rob. Pořád máte tedy problém se začátky zápasů?
Je to hrozně nevyrovnané. I když nás na to trenéři připravovali, tak jsme jen koukali, proč po nás nejdou. Právě v minulých zápasech s Litoměřicemi po nás šli hned od začátku. Místo toho, abychom se hýbali, tak jsme jen koukali po hráči, co měl puk. Bylo to bez rychlosti, což bylo vidět i na fanoušcích, protože v hale bylo ticho. Naštěstí se hra potom nějak rozjela.
V době, kdy klub odvolal trenéra Antonína Stavjaňu a přivedl Mariana Jelínka, jste byl na marodce. Zaregistroval jste změny z vašeho pohledu obránce?
Je jasné, že každý kouč má svůj rukopis. Pro mě je tam největší rozdíl v tom, že obránci mají držet střední zónu a naši bránící modrou čáru. Jinak bych asi další detaily nechtěl rozebírat.
Přeci jen je znát, že teď Motor hraje například více agresivněji, a zdá se, že i nasazení od každého hráče je větší.
To tak může být, protože trenér od náš vyžaduje stoprocentní nasazení a agresivitu, a to i v trénincích. Je to kondičně náročnější, ale tělo si na to zvykne. Myslím si, že to do budoucna bude jedině dobře, protože systém, kterým hrajeme, se mi líbí a vidím v něm velký potenciál. Samozřejmě, je pro vás otravné, když nemůžete hrát kvůli zdraví na sto procent. Chuť do hokeje mám ale pořád. Nejsem z těch hráčů, kteří by se hned položili z vážnějšího zranění. Už jednou jsem podobné zranění měl, tak vím, jak se k tomu chovat. Nepodělám se z toho.
Trenér Marian Jelínek chce, abyste přidávali na důrazu?
Je to tak, ale přesně to jsme proti Litoměřicím nedělali. Nehýbali jsme se, nehráli do těla. V tomto ohledu máme výkony dost nevyrovnané. My asi vždycky potřebujeme dostat pár facek, abychom to pak začali trošku víc řezat.
Máte při zápase na ledě z poraněného svalu ještě velký respekt, nelimituje vás to třeba při hře u mantinelů a podobně?
Při soubojích na to úplně moc nemyslím. Tam spíš jde o obraty a třeba také o rychlé starty, když potřebuju někam vysprintovat. Pak je to nepříjemné, ale není to zase nic tragického. Je to jako s každým zraněním, které potřebuje čas. Obránců máme teď hodně, takže sem tam dostaneme nějaké volno, což mi prospěje.
Vyhovuje vám tento systém, kdy se teď hráči jak v útoku, tak i v obraně dost mění? Někdo pak zůstane jen na tribuně, protože pro něj není už místo.
Určitě je to pro nás jenom plus. Je totiž hodně užitečné se také jednou na hokej podívat z tribuny a uvědomit si řadu věcí. Teď jsme se zrovna o tom bavili s Pavlem Pýchou a on na to, jak je mladý, tak je hodně vyspělý hráč. Sám říká, že z tribuny vypadá hra jinak a že je rád, když to takhle může vidět. Pro celý tým je to jen dobře, protože je mezi námi zdravá konkurence.
Filip Novák(35 let) Obránce se narodil v Českých Budějovicích a v tamním klubu i hokejově vyrůstal, ale mnohem více zápasů si připsal v zahraničních soutěžích. Podstatnou část kariéry strávil 183 centimetrů vysoký bek v KHL, hrál za týmy Dynamo Moskva, Slovan Bratislava či Dinamo Riga. Na svém kontě má i 17 utkání v NHL, kde hrál za Ottawa Senators a Columbus Blue Jackets. V roce 2010 vyhrál s národním týmem zlatou medaili na MS v Německu. S přítelkyní vychovávají syna Filipa. |
Vy jste jedním z hráčů, kteří se v základní části sezony „rozjíždějí“ pomaleji, ale na play-off už hrají ve své nejlepší formě. Pozorujete to i letos?
Je to pravda. I když to není správné, protože hokejista musí být nachystaný na sezonu hned od začátku. Nechci se na to vymlouvat, ale já se vždycky rozjíždím pomaleji, prostě to tak mám. Třeba v ruském Dynamu jsme se rozehrávali pomalu skoro všichni, protože příprava byla fakt peklo. Forma nám pak gradovala vždycky na konci sezony.
I v tuzemské první lize je důležitější, aby vám forma vystoupala hlavně při play-off a pak v případné baráži, kdy se hraje o extraligu.
Všude po světě jsou veliké rozdíly mezi základní částí a play-off. Můžeme mluvit o úplně jiném hokeji, ale to ví každý.
Říkal jste, že vás hokej pořád baví a že vás baví současný kádr Motoru.
Například partu máme v kabině skvělou. Hodně z nás je z Českých Budějovic, a proto se známe, ale i ti noví kluci parádně zapadli. Je jasné, že když hraje člověk hokej celý život, tak je těžké se od toho oprostit a dřív, nebo později mu to začne chybět.
Teď jste se v týmu setkal s útočníkem Petrem Vampolou. Oba dva jste mistři světa z roku 2010, zavzpomínáte ještě na dobu před více než sedmi lety?
Ani jsme to neprobírali, protože na to nebylo až tolik času. Občas pokecáme, ale teď se fakt každý z nás snaží víc potrénovat a na historky u piva moc prostoru není. (směje se)
Jste ten typ hráče, který si nosí „práci domů“? Jak dlouho vás trápí zbytečně ztracené body a prohry?
Jak to říká náš trenér Jelínek, do půlnoci můžeš slavit nebo být naštvaný, ale potom už musíš mít čistou hlavu. Tak to je, i když je možné, že si hokej občas domů nosím.
Kromě hokeje také podnikáte. Máte ještě čas na to, abyste se staral o provoz fitness-centra?
O to se stará moje sestra, já tam chodím spíš už jen na kafe. Kdybych se o fitko měl starat naplno, tak bych ani nemohl hrát hokej, protože na něj se musíte soustředit. Ale na druhou stranu, když zase potřebuju něco řešit v podnikání, tak mi hokej pomáhá v tom, že si předtím vyčistím hlavu, což je fajn.
